Úvodní slovo

Zkrácená závěrečná zpráva projektu MŠMT: Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních

Michal Kolář

(Zkrácená verze pro webové stránky MŠMT)
Obsah
PŘEDMLUVA AUTORA
Úvod

    Výzkumy výskytu školního šikanování v ČR
    Otázka řešení celospolečenského problému – šikanování
    Systémová prevence dává naději
    Výzkumný problém: Co má dělat jednotlivá škola?

I. Odborná východiska

    Původní speciální teorie a metodika autora
    Olweusův intervenční program
    Některé další školní programy

II. Postup zavádění programu

    Přípravná etapa
    Vzdělávání
    Zavádění programu s podporou supervize
    Evaulace

III. Program proti šikanování

    Základní charakteristika – jde o speciální program
    Předpoklad fungování programu – celoškolní přístup
    Struktura – soubor hlavních komponent – klíčová opatření

IV. Efekt projektu

    Cíl, úkoly a hypotézy výzkumu
    Zkoumaný soubor
    Metody
    Statistické zpracování
    Presentace šetření
        Účinnost programu proti šikanování
        Výsledky a interpretace
    Účinnost vzdělávání pedagogů
        Výsledky dotazníku a jejich interpretace
        Kvalitativní evaluace (Jak se dařilo detekovat a řešit rozvinuté šikany?)

ZÁVĚR A DOPORUČENÍ
LITERATURA
Předmluva autora

V prosinci 2003 byl ukončen dvouletý projekt, který se zabýval ověřováním původního českého speciálního programu proti šikanování na Zdravé škole. Výsledky jsou mimořádně povzbudivé, mají světové parametry. Čtyři měsíce po zavedení programu klesla celkově šikana na druhém stupni školy průměrně

o 42,5 %. Ve třídách, kde pracovali členové užšího realizačního týmu, se snížil výskyt přímého i nepřímého šikanování o padesát až sedmdesátpět procent. (Zlepšení je z hlediska kvalitativního hodnocení zřejmé i u 1. stupně školy. Nicméně kontrolní exaktní měření zde proběhne později.)

K tomu je nutné dodat, že k největšímu efektu dochází po dvou letech fungování programu. Proto chceme na konci školního roku 2003/04 šetření účinnosti zopakovat.

Důležité je zjištění, že samotný obecný preventivní program šikanu významně nesnižuje. Cestou k zastavení epidemie šikanování je propojení školního vzdělávacího programu, který rozvíjí příznivé sociální klima, se speciálním programem proti šikaně. Až tato kombinace obecného a speciálního přináší zásadní změnu.

Uvedené výsledky jsou zvláště cenné proto, že přes prokázanou epidemii šikanování na školách, doposud neexistuje ověřený program, který by dokázal tomuto zlu čelit.

V závěrečné zprávě, kterou budete číst se seznámíte podrobněji s naznačenými výsledky, samotným programem a způsobem jeho zavádění do života školy.

Nakonec chci poděkovat členům realizačnímu týmu a všem pracovníkům experimentální ZŠ za jejich obětavou a tvořivou práci. Dokázali překonat řadu překážek a nejistot z inovace, ale i z několikaměsíčních pochyb, zda bude 2. etapa projektu schválena MŠMT ČR. Díky patří i zástupcům servisních zařízení daného regionu za jejich vstřícnou spolupráci v rámci projektu Bezpečná třída.

Praha, prosinec 2003
Michal Kolář
ÚVOD
1. Výzkumy výskytu školního šikanování ČR

V druhé polovině roku 2001 proběhl celonárodní výzkum výskytu šikanování na ZŠ. Šetření ukázalo, že je v ČR šikanováno přibližně 41% žáků (Havlínová-Kolář, 2001).

Výsledek koresponduje s mezinárodním výzkumem, který provedli naši přední výzkumníci z oblasti zdravotnictví: Rážová, Czemy, Provazníková, Sovinová (1999)*. Prostřednictvím jejich metodiky zjistili, že obětí šikany se stává přibližně 36,8% žáků. Závěry těchto klíčových výzkumů zásadně posunuly k horšímu hranici našich původních odhadů.**

Prakticky to znamená, že školní šikanování, ať si to přiznáváme či nikoliv, je závažný celospolečenský problém, který by měl být neodkladně řešen.
2. Otázka řešení celospolečenského problému - šikanování

Systémová prevence dává naději

Nutnost řešení je evidentní, myslím, že to nikdo nebude zpochybňovat. Nicméně je vůbec možné epidemii školních šikan zastavit? A jestliže ano, tak jak? Odpověď je povzbudivá, možné to je. Dokazují to mimo jiné výsledky programů proti šikanování ve Skandinávii a Velké Británii. (Podrobnější zmínku o nich najdete v I. části Odborná východiska.) Měli bychom si však uvědomit, že úspěšná léčba na nás klade jasné požadavky. Pochopitelně musíme mít dobrou metodickou výzbroj. Dále je zapotřebí, aby co nejvíc odborníků v první linii připustilo, že šikanování na školách je mimořádně závažný problém, a přijali jako svůj úkol zabránit tomuto zlu. Neméně důležité je těmto zájemcům o změnu, kterých není v současnosti již málo, zabezpečit možnost získat odbornou kvalifikaci pro různé úrovně prevence šikanování. Posledním nezbytným požadavkem pro pozitivní zvrat v situaci je prosazení celkově promyšleného postupu nejen na úrovni jednotlivé školy, ale i na úrovni celého rezortu školství. Lapidárně řečeno: úspěšnou cestou ke zkrocení rozbujelého násilí může být pouze postupné budování prevence na co největším počtu škol za aktivní pomoci a podpory krajských úřadů a ministerstva.

Nutno zdůraznit, že prevencí zde není myšleno pouze předcházení šikanování, ale i jeho řešení na všech úrovních vnitřního vývoje (viz stádia šikanování, Kolář, 1990, 1996, 1997, 2000, 2001). Jde tedy o vybudování ucelené ochrany dětí a dospívajících před týráním spolužáků. Jak by měla takováto prevence vypadat, ukazuje následující schéma.
Schéma prevence školních šikan

    Pedagogická komunita, která posiluje imunitu školních skupin a celých škol proti onemocnění šikanováním.
    Specifický program proti šikanování jako dílčí součást školní komunity, který dokáže případné onemocnění brzy detekovat a účinně léčit.
    Odborné služby rezortu školství, tvořené pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry, diagnostickými ústavy apod., jejichž úkolem je řešit pokročilé šikany a vůbec poskytnout servis v oblasti prevence šikanování.
    Spolupráce škol s odborníky z jiných rezortů a nestátními organizacemi zabývajícími se prevencí šikanování. Patří sem například spolupráce s kriminalisty pro mládež, sociálními kurátory, dětskými psychiatry, zejména při brutálních a kriminálních šikanách.
    Pomoc a podpora krajských úřadů a ministerstva školám při vytváření prevence šikanování.
    Kontrola připravenosti škol ochránit děti před šikanováním ze strany české školní inspekce, krajských úřadů a ministerstva.
    Monitorování situace a zabezpečování ochrany práv dětí úřadem Ombudsmana a  nevládními organizacemi, jako je například Amnesty International v ČR, Helsinský výbor, celostátní sdružení Společenství proti šikanování apod.

Na první pohled je jasné, že pár tahy načrtnutý model ucelené pomoci, mající sedm vrstev, se zaměřuje na přístupné roviny školních příčin a podmínek. Hlubších zdrojů šikanování se dotýká velmi omezeně, například prostřednictvím mravní výchovy. Zde musíme přijmout pravý stav věcí. Škola nemůže bezprostředně odstraňovat destruktivní vlivy zvenčí, může k nim pouze přihlížet při hledání účinné ochrany žáků na své půdě. Takto pojatá prevence vychází z dosavadních možností školství, nevyžaduje žádné další instituce a nepotřebuje ani nové lidi. S čím však nezbytně počítá jsou vyškolení specialisté v jednotlivých vrstvách prevence. Patří mezi ně zejména třídní učitel, školní metodik prevence nebo výchovný poradce, okresní metodik preventivních aktivit, krajský školský koordinátor, školní inspektor, odborník ministerstva (podrobněji viz Metodický pokyn ministra k prevenci sociálně patologických jevů). Lidé s těmito funkcemi již existují. Většinou si však nevědí se šikanováním rady. Proto je nutné zabezpečit pro ně, ale i další odborníky v první linii účinné vzdělávání. Fungování ucelené prevence dále předpokládá mimo jiné novou podobu spolupráce škol a nadřízených institucí s odborníky - specialisty pro problematiku šikanování.
Výzkumný problém: Co má dělat jednotlivá škola?

Jak může samotná škola nejlépe ochránit děti před šikanou? Je nutné vyjít z toho, že šikanování je závažnou nemocí skupinové demokracie (Kolář, 1990, 1996, 1997, 2000, 2001). Proto nejlepší primární prevencí proti šikanování a násilí je pedagogická komunita. Zjednodušeně řečeno budování otevřených, kamarádských, bezpečných vztahů mezi všemi členy společenství školy. Takovou komunitou jsou v mnoha případech školy podporující zdraví. V celonárodním výzkumu se ukázalo, že Zdravá škola má podstatně lepší sociální klima než kontrolní školy (Havlínová-Kolář, 2001). Nicméně rovněž se ukázalo, že ani to nejlepší demokratické společenství nemůže nákaze šikanování výrazně zabránit. Každá škola musí mít svůj speciální program proti šikaně, který ji dokáže včas odhalit a léčit.

Z tohoto důležitého výzkumného poznatku (podpořeného praxí) je zřetelný směr řešení. Cestou k zastavení epidemie násilí mezi žáky je vytvoření příznivého sociálního klimatu a vybudování speciálního programu proti šikanování.

V projektu chceme ověřit, zda uvedené východisko pro zastavení epidemie šikanování v praxi funguje.

Tedy ověřit tvrzení, že škola, která je pedagogickou komunitou (podrobněji viz Kolář, 2001, s. 189-196) a zabuduje si speciální program proti šikanování do systému, bude v boji násilí mezi žáky podstatně úspěšnější než tomu bylo dříve.
I. Odborná východiska

Při vytváření speciálního programu proti šikanování jsem se opíral zejména o zkušenosti se zaváděním a ověřováním jeho významných součástí na základních a středních školách.

Patří k nim dlouhodobé zkušenosti v oblasti:

    Realizace třídních programů zaměřených na primární specifickou prevenci.
    Uplatňování metodických postupů první pomoci u počátečních a pokročilých šikan.
    Využívání Základního intervenčního programu při léčbě celých skupin v různém stádiu onemocnění šikanování.
    Budování třídních a školních komunit, které umožňovaly praktikovat speciální prevenci.
    Vzdělávání pedagogů a dalších odborníků pro různé úrovně prevence.

Základním východiskem pro tvorbu programu byla původní speciální teorie a metodika sekundární prevence školního šikanování v knize Bolest šikanování (Kolář, 2001).

Dalším důležitým zdrojem inspirace byl průkopnický Olweusův intervenční program (Olweus, 1993)*, s jehož strukturou se můžete seznámit v kompletní závěrečné zprávě.

Pro orientaci v aktuálním světovém dění jsme prostudovali některé další programy. V podstatě všechny vycházely ze zkušeností profesora Olweuse a nepřekračovaly jeho stín. Jednalo se například o Sheffieldský program ve Velké Británii (Smith-Sharp, 1994)**, školní politiku vůči šikanování v Irsku (Fitzgerald, 1999), Portlandský výchovný program proti šikanování v USA (internetovou adresu najdete v Literatuře) aj.

Při studiu anglosaské literatury jsem nenašel odklon či kritické připomínky k paradigmatu světově uznávaného norského profesora psychologie Dana Olweuse. A je to pochopitelné, protože Olweusův vědecký systém, který vykrystalizoval

v jeho zralém díle, knize „Bullying at school“ (1993, 1994, 1995 /twice/, 1996, 1999…) je teoretickým a metodickým základem odborné světové literatury. Tato významná okolnost však možná vytváří určité hranice nedotknutelnosti. Například „expert on bullying“ z USA ve státu Wisconsin Dorothy Espelage říká v roce 2002, že jsou v boji proti šikanování na začátku. Není podle ní užitečné objevovat již objevené („reiventing the wheel“), ale smysluplné je využití účinných Olweusových programů. Ty na druhém kontinentu pojmenovali „blueprint“.

Nicméně já tento názor nesdílím. Nezpochybňuji vynikající výsledky intervenčního programu a velice si autora vážím. Jsem přesvědčen, že jeho metodika je výborným motivačním a praktickým podkladem pro vytváření příznivého sociálního klimatu. Mimořádný přínos má rovněž pro specifickou primární prevenci šikanování. Avšak převážně obecná teorie šikanování a oslabená speciální teorie nejsou nosným základem pro vytváření sekundární prevence. Důsledek je prostý: intuitivně doporučené metody týkající se diagnostiky a léčby rozvinutého šikanování, obsahují nešťastné omyly. Méně či více zjevně se to promítá do celého Olweusova intervenčního programu. Ten se jmenuje Co můžeme udělat se šikanováním a jeho základní strukturu vytváří postupy na celoškolní, třídní a individuální úrovni.

Více se o uvedeném problému dozvíte v mém článku „Geniální omyly profesora Olweuse“, který vyšel v Učitelských listech č.4/2003-04. Zevrubně je potom zpracován v materiálu Kritická analýza Olweusovy metodiky pro řešení rozvinuté šikany (dosud nezveřejněno).

Z uvedeného důvodu se opírám při vytváření speciálního programu proti šikanování především o vlastní speciální teorii a metodiku sekundární prevence. Celkově však dosud nepřekonaný program Olweuse potvrzuji a respektuji.
Krátký exkurz do speciální teorie a sekundární metodiky prevence školního šikanování zpracované v knize Bolest šikanování (2001)

1. Speciální teorie

Šikanování je mimořádně komplikovaný systém, který lze zkoumat z mnoha úhlů. Úhel pohledu v knize je především praktický. Odráží se v tom životní postoj autora, který se snaží více než pětadvacet let pomáhat obětem šikany, jejich rodičům a všem zasaženým touto nemocí. A není jich málo, kterým šikana ubližuje. Nicméně je potřeba upozornit teoreticky orientované odborníky a osobnosti z akademického světa na podstatnou okolnost - teorie nebyla v knize zanedbána. Naopak teorie zde hraje klíčovou úlohu, bez ní by nebylo možné vytvořit účinnou a bezpečnou metodiku diagnostiky, léčby a prevence. Jak říká již klasik Kurt Lewin, zakladatel

T - skupin, není nic praktičtějšího než dobrá teorie.

Kniha Bolest šikanování zahrnuje v prvních dvou částech a krátce i ve třetí části původní speciální a originálně zpracovanou obecnou teorii školního šikanování, díky níž lze vytvořit účinné a bezpečné metody. (Kolář, 2001, s. 17-102, 131-167) V čem spočívá podle mého názoru síla a nosnost této teorie?

I. Na počátku je zpracována speciální teorie, která se přímo váže k metodice diagnostiky, léčby a prevence. Její základ vytváří dvě nezbytná východiska: empirický trojrozměrný model šikanování a zakrývající a protiúzdravný systém (Kolář, 2001, s.17-64).

Prvním východiskem, jak již bylo řečeno, je empirický trojrozměrný model šikanování. Fenomén je v něm chápán jako nemocné chování, závislost a těžká porucha vztahů ve skupině. Znamená to, že násilí mezi žáky je reflektováno nejenom z vnějšku, ale i ze dvou vnitřních pohledů.

Jinými slovy je zde popsána anatomie šikanování. Nicméně ta nezůstává pouze u strukturálního popisu, ale odhalují se zde dosud nezmapované a neobjasněné vývojové mechanismy tohoto fenoménu na úrovni závislosti mezi agresorem a obětí a na úrovní skupinové dynamiky šikanování.

Při závislosti u šikanování je „dráha pohybu“ útočníka obdobná jako u toxikomana. Experimentuje s bolestí druhého, vyhledává ji, je jí plně zaujat a nakonec je na ni závislý.

Oběť vychází tomuto pohybu vstříc. Výsledkem je nepochopitelný iracionální destruktivní scénář spolupráce.

Porozumění šikanování jako závislosti má pro praxi pomoci více významů. Mechanismus je nutné znát pro vedení vyšetřování (nekonfrontovat oběť a agresora), pro interpretaci výsledků vyšetřování. Například je podstatné vědět o skrytém scénáři zvláštní spolupráce mezi agresorem a zlomenou obětí a nenechat se zmást sebezničujícím a bizarním chováním oběti. Vědět, že oběť může dělat např. trestnou činnost proti své vůli. Tento nový pohled je důležitý rovněž při léčbě oběti a agresora.V centru zájmu je tento mechanismus i při celkové terapii skupiny.

Onemocnění skupiny šikanováním má svoji vnitřní dynamiku a svůj zákonitý vývoj, pohybuje se od zárodečné podoby, tzv. ostrakismu, k nejvyššímu pátému stádiu, tzv. totalitě.

Uvedené pětistupňové základní schéma destrukce vztahů ve skupině je doplněno poznatky o zvláštnostech u tzv. psychických šikan, za něž lze považovat např. dívčí šikany.

Znalost vnitřního vývoje šikanování umožňuje respektovat stupně obtížnosti léčby, diferencovat pomoc a promyšleně volit diagnostické a terapeutické postupy. Jsou dva hlavní důvody, proč je nutné v praxi pracovat se základním pětistupňovým schématem:

    Existuje zásadní rozdíl ve vyšetřování a dílčí léčbě u počátečního (tj. prvního, druhého a třetího) a u pokročilého (tj. čtvrtého a pátého stadia) onemocnění skupiny.
    Celková léčba skupiny, která je klíčová pro zastavení epidemie, má svoje specifika pro každé stádium.

Druhé východisko speciální teorie osvětluje fungování zakrývajícího a protiúzdravného systému – jeho základní i rozšířené varianty.

Základní varianta spočívá v tom, že odhalení pokročilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek všichni přímí a nepřímí účastníci vyšetřování. U léčby je to obdobné.

Rozšířená varianta přesahující hranice školy se vyskytuje při stížnostech rodičů a medializaci šikany. V podstatě jde o to, že ochránci spravedlnosti se zúčastní potlačení pravdy a svalení viny na oběť. Významnou úlohu zde hraje fenomén nazvaný reflex obranné perzekuce. (Doplňující informace viz Kolář, 2003, Psychologie dnes, č.2, s.14-15 a Kolář, 2003, Pedagogická orientace č.1, 2003, s. …)

Uvedené mechanismy se vymykají běžným zkušenostem a obracejí vniveč sebelépe míněnou, ale nedostatečně poučenou snahu vyšetřovat a léčit šikanu.

Kdo nezná „mimikry“ šikanování, není připraven na překážky a „chytáky“ způsobené zakrývajícím a protiúzdravným systém, nemůže uspět se svou pomocí.

Organickou součástí speciální teorie jsou zobecněné zkušenosti o neobvyklých formách šikany. (Kolář, 2001, s. 131-167) Takovéto šikany skrývají překvapivé nároky na naši osobnost a vyžadují modifikaci diagnostického a léčebného postupu. Jsou to dvě skupiny šikan:

    Fyzicky extrémně brutální šikany, které mohou mít i podobu sexuálního násilí a ponížení. Patří sem např. tzv. „školní lynčování“.
    Šikany, které zahrnují nějakou změnu v základním schématu šikanování, což vede ke komplikacím ve vyšetřování i léčbě. Prakticky jde o systémovou odlišnost v organizování života ve škole, nějakou zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků a malou míru propojenosti šikany se školou. Ukázkou je např. šikana v uzavřených zařízeních.

Nosnost speciální teorie je podložena řadou kasuistik. Do značné míry právě díky nim je možno popsat velmi komplikované mechanismy, které se vzájemně podmiňují a vymykají se zdravému rozumu.

Kromě toho lze z teorie přímo vyvodit relativně jednoduché, avšak pro konstrukci komplexnějších metod a preventivních systémů nezbytné postupy. Ty potom lze uspořádat do kontrolované experimentální situace a jako v medicíně ověřit jejich účinnost prostřednictvím empirie. Léčebný efekt je tímto praktickým způsobem opakovaně prokazován. Do těchto základních metod patří například strategie vyšetřování šikanování.

Metodika, která nerespektuje skryté zákonitosti šikanování – mechanismus závislosti mezi agresorem a obětí, vnitřní vývoj onemocnění skupiny, dále tzv. komplot velké šestky a tzv. spiknutí ochránců spravedlnosti a specifika neobvyklých šikan, je nezbytně riziková a v zásadě chybná.

II. Podstatné je, že druhá část teorie postihuje hlubší souvislosti šikanování (Kolář, 2001, s.62-102).

Zabývá se dvěma okruhy otázek. Do prvního okruhu patří hledání odpovědi na otázku, co přiměje lidskou bytost, aby krutě mučila jiné lidi. Zkoumány jsou zde kořeny a příčiny tohoto fenoménu. Odhalovány jsou skryté motivy agresorů, které je vedou k šikanování. Nová a pro praxi důležitá je typologie iniciátorů šikanování. V dalším okruhu otázek je sledováno, co se děje s bytostí, která je vystavena bezmoci týrání svých spolužáků, a naopak – jaké důsledky nese člověk, který bolest šikanování způsobuje.

Tato vyšší úroveň teorie vytváří určitý rámec a filosofii metodiky. Jejím úkolem je podpořit vnímavost k širšímu kontextu složitosti léčby tohoto onemocnění skupinové demokracie. A tím upozornit na nebezpečí přeceňování dílčích postupů a jejich mechanické používání.

(Toto nebezpečí je aktuálně skryto například u Metodického pokynu ministra MŠMT k prevenci a řešení šikanování, který vychází z mé knihy, nicméně nenaznačuje hlubší souvislosti.)
2. Metodika sekundární prevence školního šikanování

Ve třetí nejobsáhlejší části knihy naleznete exaktní postupy pomoci, které jsou empiricky ověřeny. (Kolář, 2001, s. 105-203) Vychází z původní speciální a originálně pojaté obecné teorie šikanování. Preventivní postupy, které jsou zde vybrány, lze považovat za základní, a rozdělit je do čtyř podskupin:

    První pomoc.
    Minimální celková léčba skupin (základní intervenční program).
    Pedagogická komunita, jejíž organickou součástí je specifický program proti šikanování.
    Systémová (sedmivrstevná) prevence šikanování.

Léčebné metody zde zpracované jsou seřazeny od jednodušších ke složitějším a existuje mezi nimi provázanost. Lze je považovat již za cestu, která může zastavit epidemii šikanování na našich školách. Jak již bylo řečeno metody se opírají především o ucelenou původní speciální teorii a nosnou obecnou teorii školního šikanování. Dohromady tvoří smysluplný celek – systém primární a sekundární prevence na úrovni celé školy. Podstatnou vlastností systému, ale i jednotlivých metod je komplexnost, otevřenost, diferenciace, alternativnost. Znamená to mimo jiné, že k řešení konkrétních případů šikany, je uplatňována diferenciální metodika diagnostiky i nápravy.
II. Postup zavedení programu

Projekt byl řešen ve čtyřech vzájemně propojených úrovních. Následně je stručně popíšeme.

Na první úrovni proběhla příprava projektu, všech tří jeho součástí, tzn. speciálního programu proti šikanování, vzdělávání pedagogů a výzkumu.
Speciální program proti šikanování

Pro úspěšnou realizaci projektu bylo nutné vytvořit koncepci a obecnou strukturu speciálního programu proti šikanování a rozpracovat metodiku jeho významných součástí.

Řadě světových odborníků se nepodařilo vytvořit program, který by prokazatelně snížil šikanování a násilí ve škole. Prvním úspěšným se stal v roce 1985 norský profesor Olweus.
Vzdělávání pedagogů

Úkolem vzdělání je naučit pedagogy prakticky ochránit děti před šikanováním. Za tímto účelem byl vypracován modul vzdělávání.

Důraz byl kladen na jeho účinnost a časovou přijatelnost pro chod školy. Účinnost jednotlivých stupňů a typů vzdělání byla částečně ověřena na řadě výcvikových seminářů pro pedagogy a rodiče.
Výzkum

Šetření je zaměřeno na posouzení účinnosti vzdělávání pedagogů a na efektivitu speciálního programu proti šikanování.

Prakticky to obnášelo vymezení problému včetně stanoveni hypotéz, vytvoření diagnostických nástrojů, jejich praktické odzkoušení, rozmnožení, zorganizování šetření.

Na druhé úrovni bylo pedagogickým pracovníkům poskytnuto systematické vzdělání v oblasti specifické primární prevence a sekundární prevence pro zárodečné a počáteční stádia šikanování. Prakticky šlo o to naučit pedagogy ochránit děti před konkrétním sociálně patologickým jevem - šikanováním.

Na třetí úrovni pedagogové sami, nicméně s podporou supervizora, zaváděli vypracovaný „rámcový“ model programu proti šikanování.

Na čtvrté úrovni bylo provedeno hodnocení efektivity speciálního programu proti šikanování a účinnosti vzdělávání pedagogů.

Účinnost programu byla šetřena prostřednictvím dotazníků před a po jeho realizaci a na úrovní kvalitativního hodnocení. Dopad modulového kurzu byl měřen podobným způsobem.
III. Program proti šikanování

V této části zaměříme pozornost na vlastní program proti šikanování, který byl ověřen na jedné městské základní škole střední velikosti. Snaha bude popsat ho stručně a to tak, jak skutečně vypadal. Případné úvahy o možných vylepšeních, dalších způsobech řešení apod. budou zařazeny na konec jednotlivých pasáží.

Program je chápán jako jedna z alternativních možností, jak účinně čelit šikanování ve škole. Za podstatnou okolnost považuji skutečnost, že program byl zaváděn na Zdravé škole, která v rámci své filosofie samozřejmě provádí obecnou prevenci sociálně patologických jevů.

Domnívám se proto, že náš způsob ochrany dětí před šikanováním je inspirací zejména pro školy, kterým se podařilo vytvořit příznivé klima – na úrovni sociální, emocionální a pracovní. To znamená kromě jiného, že v takovém zařízení existuje určitá míra týmové spolupráce při řešení pedagogických problémů a učitelé jako jednotlivci jsou ochotni na sobě odborně a morálně pracovat.
1. Základní charakteristika – jde o speciální program

Na počátku je nutné zdůraznit, že náš intervenční program proti šikanování není obecným preventivním programem. Nezabývá se obecnou primární prevencí, která je na Zdravých školách na dobré úrovni, alespoň ve vztahu ke kontrolním školám. Ale zaměřuje se na specifickou primární prevencí a prevenci sekundární, proto se jedná o program speciální prevence.

Specifickou primární prevencí máme na mysli to, že pedagogové odborně pracují na předcházení konkrétního problému – v našem případě školního šikanování, respektují přitom pochopitelně věk dětí, konstelaci třídy atd.

Těžiště specifické primární prevenci spatřujeme v práci TU při pravidelných třídních hodinách. Jejím úkolem je posílení imunity proti nákaze šikanování. Důležitou úlohu zde hrají výukové předměty, které mají významný vztah k prevenci sociálně patologických jevů (např. občanská nauka, rodinná výchova, tělesná výchova atd.).

V blízké budoucnosti bude možné využít v experimentální škole rovněž průřezová témata, kam patří výchova demokratického občana, osobnostní a sociální výchova apod. a některé vzdělávací oblasti Rámcového vzdělávacího programu, např. člověk a zdraví, dramatická výchova atd.

Jak bylo řečeno, do speciálního programu patří rovněž sekundární prevence. Prakticky to znamená dvě věci.

Třídní učitelé a výchovný poradce (jinde to může být školní preventista, případně školní speciální pedagog-etoped a psycholog) diagnostikují a léčí zárodečné a počáteční podoby šikanování, které se vyskytují více či méně na všech školách.

Při pokročilých šikanách probíhala spolupráce školy s odborníky ze školních servisních zařízení (SVP, PPP atd.) a odborníky ze státních i nestátních institucí (policie, OSV a oddělení sociální prevence OÚ, OS Salinger apod.).

V případě, že škola má svého speciálního pedagoga-etopeda nebo psychologa odborně připraveného na problematiku šikanování a násilí, řeší tuto závažnou situaci sama, nebo společně s kriminalistou pro prevenci kriminality mládeže, sociálním kurátorem a sociálním pracovníkem.
2. Předpoklad fungování programu – celoškolní přístup

Co považujeme za nejdůležitější věc, aby mohl program plnit svoji funkci? Jaká je základní podmínkou jeho efektivity? Je to nepochybně celoškolní přístup řešení šikanování. (V anglické literatuře se tomu někdy říká „celoškolní politika přístupu k šikaně“.)*

Chce-li škola děti chránit před šikanováním, potom musí všichni její pracovníci tento úkol přijmout za svůj a spolupracovat na něm. Prevenci nemůže dělat jeden člověk, i když je výborný odborník a pracuje na plný úvazek (např. školní etoped, psycholog). Jednotlivec může pouze „hasit požáry“.

O celoškolním přístupu můžeme mluvit tehdy, když se nám podaří včlenit speciální program proti šikaně do systému školního vzdělávacího programu. Obnáší to zživotnění programu na úrovni:

    Organizace a řízení školy
    Vzdělávání pracovníků školy
    Preventivně-výchovné a vzdělávací činnosti.

3. Struktura – soubor hlavních komponent – klíčová opatření

Seznam možných opatření ve speciálním programu proti šikanování může být velmi dlouhý. Nicméně se může jednat pouze vršení různých metod, u nichž netušíme jak fungují. Na základě našeho projektu a zkušeností víme, že určité komponenty programu mají větší důležitost pro dosažení dobrých výsledků. Nyní budeme specifikovat soubor možných „klíčových komponent“ efektivního programu.

Za hlavní považujeme 13 součástí, které by neměly v nějaké podobě chybět v žádném programu. Mají univerzální charakter a v obecné rovině platí i pro ostatní sociálně patologické jevy.

(Na hranici podpůrné a nezbytné komponenty se pohybuje součást programu nazvaná Vztahy se školami v okolí.)

    Společné vzdělávání a supervize
    Užší realizační tým
    Zmapování situace a motivování pedagogů pro změnu
    Společný postup při řešení šikanování
    Prevence v třídních hodinách
    Prevence ve výuce
    Prevence ve školním životě mimo vyučování
    Ochranný režim
    Spolupráce s rodiči
    Školní poradenské služby
    Spolupráce se specializovanými zařízeními
    Vztahy se školami v okolí
    Evaluace

Následně jednotlivé součásti programu probereme.

1. Společné vzdělávání a supervize

Jedním z prvních úkolů je nastartování vzdělávání v oblasti prevence šikanování. Těžko lze něco měnit, když pedagogové o problému nic nevědí a nemají žádnou představu, co se dá pro ochranu dětí před šikanou udělat.

Vzdělávání jsme realizovali prostřednictvím modulového kurzu Speciální školní program proti šikanování, který zahrnoval:

Základní výcvikový kurz – první pomoc při šikanování

Program proti šikanování jako součást školního vzdělávacího programu

Kurz speciální metodiky diagnostiky a léčby šikanování

Supervizní setkání .

Vzdělávání probíhalo ve škole a zúčastňovali se ho všichni pedagogové. Pro orientaci nastíníme jeho časový průběh. Koncem srpna byl projekt zahájen dvoudenním kurzem. Jeho cílem bylo praktické zvládnutí metod první pomoci a orientace ve strategiích prevence. Do konce října proběhly ještě dva programy.

V prvním z nich šlo o praktické seznámení s diagnostikou a léčbou skupiny v počátečním stádiu onemocnění šikanou. Druhý kurz se věnoval speciální metodice diagnostiky a léčby šikanování. Zde se pedagogové učili pracovat s konkrétními metodami.

Po uvedených třech vzdělávacích programech následoval poslední modul – zaměřený na supervizní setkávání. Jeho hlavním cílem byla odborná podpora zavádění speciálního programu proti šikanování.

Celkem se uskutečnilo šest programů věnovaných supervizi. Konaly se vždy v pondělí přibližně v dvouměsíčním či tříměsíčním intervalu až do konce projektu. Dopoledne pracoval užší realizační tým a odpoledne bylo věnováno nějakému důležitému tématu, kterého se zúčastnili všichni pedagogové. Součástí supervize byla rovněž individuální a skupinová konzultace případu i metodických problémů, která probíhala podle potřeby. Následně vás obeznámíme s hlavními tématy společných supervizních setkání:

    Spolupráce školy se servisními zařízeními
    Sebereflexe práce všech členů realizačního týmu (TU od 1. do 9. třídy)
    Hodnocení 1.etapy a informace o 2.etapě, dramatoterapie pro 1. a 2. stupeň
    Metody supervize, případová skupina s Bálintovskou strukturou
    Kvalitativní evaulace preventivních postupů na celoškolní třídní a individuální úrovni
    Seznámení celého realizačního týmu s výsledky projektu

Jako součást vzdělávání dostaly pedagogové různé metodické a pomocné materiály, konkrétně například :

    Knihu Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001.
    Knihu Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002.
    Videokazetu Dětská šikana. Praha, SZÚ, 2001.
    Další materiály určené pro jejich preventivní práci
    (Příručka Diagnostika třídních skupin, dotazníky umožňující mapovat výskyt šikanování ve škole atd.).

Ke konci projektu byl vytvořen program individuálního vzdělávání pedagogů. Zakomponován byl do Plánu práce na školní rok 2003/04. Výběr témat směřuje zejména do oblasti práce třídního učitele a do oblasti nových netradičních skupinových metody práce.

2. Užší realizační tým

Po dokončení úvodního srpnového kurzu následovalo supervizní setkání, kde se řešily organizační, metodické, ekonomické otázky. Bylo vytvořeno jádro realizačního týmu, které se postupně ustálilo na 10 členech (6 třídních učitelů, ředitelka, zástupkyně ředitele-výchovná poradkyně, metodik programu školy podporující zdraví, řešitel projektu).

Proč jsme považovali vytvoření užšího realizačního tým (dále URT) za nezbytné? Uvedeme několik důvodů.

    URT je hlavním článkem řízení činností souvisejících se zaváděním a ověřováním programu.
    URT ovlivňuje vznik norem, které podporující efektivní komunikaci mezi všemi pedagogy.
    URT lze považovat za hlavní zdroj vytváření kultury pedagogické práce příznivé pro budování ochrany dětí před šikanováním.

Výběr členů realizačního týmu má svoje zákonitosti. V žádném případě v něm nemůže chybět ředitel. Lze ho považovat za srdce a mozek změny. Bez jeho plného zaujetí pro věc nelze speciální program na celoškolní úrovni vytvořit. Pro potřebu dobré koordinace v něm musí být zástupci základních pracovních podskupin školy. Patří mezi ně učitelé prvního a druhého stupně, vychovatelé z družiny. Klíčovým členem jádra realizačního týmu je rovněž také garant Minimálně preventivního programu a dále supervizor – specialista na problematiku školního šikanování.

3. Zmapování situace ve škole a motivování pedagogů ke změně situace

Podstatnou součástí programu je zmapování situace v celé škole. Je to důležitý moment pro motivování pedagogů. Pochopitelně obeznámení s výsledky musí být citlivé a fundované.

Prakticky to znamenalo, že jsme udělali na počátku školního roku šetření od čtvrtých do devátých tříd. Děti zpětně hodnotily své vztahy se spolužáky za minulý školní rok. Výsledky byly prezentovány na 2. kurzu. (Orientační mapování vztahů u dětí v 1. až 3. třídě proběhlo později po absolvování 2. a 3. kurzu a dělaly je s dětmi třídní učitelky prostřednictvím her, malování apod.)

Představa pedagogů o výskytu šikanování na vlastní škole je standardně zkreslená. Všeobecný trend je situaci výrazně podceňovat. Empirické potvrzení naleznete v mých výzkumech (Havlínová-Kolář, 2001 aj.). Kromě toho se s tímto jevem opakovaně setkávám při inspekčních šetřeních zaměřených na prevenci sociálně patologických jevů a při řešení stížností na šikanování. Není neobvyklé přesvědčení některých pedagogů, že na jejich škole se šikana vůbec nevyskytuje. Špatný odhad je srozumitelný, neboť podstatnou vlastností šikanování je skrytost a nepřístupnost. Předpoklad odhalení tohoto negativního fenoménu vyžaduje speciální přípravu, která doposud většinou na pregraduálním studiu pedagogických fakult absentuje.

Experimentální škola nebyla výjimkou, nikdo zde však netvrdil, že tu šikana není. Rozkrytí situace v konkrétních třídách bylo bezesporu překvapením, ale bylo bráno jako výzva ke změně. V rámci bezpečné a podpůrné atmosféry pedagogové situaci nebagatelizovali, nepopírali a brali informace velmi vážně.

4. Společný postup při řešení šikanování

Jedním z elementárních opatření k ochraně dětí před násilím je domluva pedagogů jak postupovat při řešení výchovně náročných – krizových situacích, v našem případě při šikanování. Takovýto krizový scénář by měly mít vypracovaný i školy, které se zatím nerozhodly pro budování speciálního programu proti šikanování. Bez toho nemá škola šanci dítěti pomoci.

Pedagogy jsme na 1. kurzu seznámili s metodikou odborné pomoci při podezření a evidentní existenci viktimizace mezi dětmi a při provalení pokročilé šikany, která může mít i podobu tzv. školního lynčování.

Konkrétně byly rozpracovány dva základní scénáře:

    Pro situace, které zvládne škola sama. Prakticky to znamenalo seznámení se se strategií a taktikou postupu první pomoci při počátečních stádiích šikanování.
    Pro situace, kdy potřebuje škola pomoc z venku a je nutná její součinnost se servisními zařízeními a policií. Jednalo se o stanovení klíčových kroků u krizového scénáře při odhalení pokročilé šikany a u poplachového plánu při výbuchu školního lynčování.

Později prostřednictvím 2. a 3. kurzu byl první scénář obohacen o postup minimální celkové léčby u počátečních šikan.

Uvedené scénáře byly přijaty jako závazné. Výchovná poradkyně dostala za úkol je zapracovat do Minimálně preventivního programu. Během realizace projektu se samozřejmě krizové situace spojené se šikanou vyskytly a uvedené domluvené „algoritmy“ významným dílem přispěly k vyřešení i velmi komplikovaných šikan. Upozorňujeme na podstatnou okolnost – metodika uvedených scénářů vychází z prací M. Koláře a opírá se o jeho speciální teorii školního šikanování.

    Postup první pomoci pro počáteční a pokročilá stádia je rozpracován v knihách Skrytý svět šikanování ve školách (1997, 2000), Bolest šikanování (2001). Uveden je rovněž v Metodickém pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže Čj.: 14544/2000-51, který z uvedených knih vychází.
    Metodika Základního intervenčního programu pro celkovou léčbu u počátečních a pokročilých stádií je obsažen v knize Bolest šikanování (2001).

5. Prevence v třídních hodinách

Další nezbytnou podmínkou plnokrevného programu je nastartování systematické a odborné práce se třídou. V podstatě jde o to, aby třídní učitelé začali pracovat se skupinovou dynamikou třídy. Tím máme na mysli cílenou práci se silami, které vznikají ve vztazích mezi žáky v jejich skupinovém životě.

V případě šikanování je vlivu skupinové dynamiky agresory nevědomě a nereflektovaně užito k destrukci svobody a vzájemných pozitivních vztahů ve skupině.

Jestliže chceme účinně bránit zrodu šikanování a účinně léčit počáteční stádia onemocnění skupinové demokracie, nemůžeme nechat tyto síly v rukou zmatených tyranů. Je nutné, aby se toho ujal třídní učitel, který je odborně připraven alespoň minimálně podporovat růst pozitivních vztahů ve skupině.

Jak víme, dříve byly třídní hodiny považovány za ideologickou formalitu. Proto byly na většině škol zrušeny.

Je to vážná chyba. Došlo k vylití vaničky i s dítětem. Kvalifikované třídní hodiny považujeme za alfu a omegu úspěchu programu – zastavení epidemie šikanování, významného snížení násilí mezi žáky. V tomto prostoru lze nejúčinněji ovlivňovat pozitivně vztahy mezi dětmi a uplatnit metody osobnostně sociální výchovy.

Jak to však udělat, čím můžeme učitele získat?

Zkusili jsme to prostřednictvím modulového výcvikového kurzu, jehož podstatnou součástí byla příprava na práci se skupinou. Po jeho absolvování byla v listopadu zahájena systematická práce třídních učitelů.

Učitele dostali vypracovaný „rámcový“ program specifické primární prevence, který měl čtyři až pět částí.

Prvním krokem bylo obvykle mapování třídních vztahů se zaměřením na projevy šikanování. Následoval blok motivování žáků ke změně a dva až tři bloky vlastní intervence. Intervence zahrnovala pro děti od 4. třídy některé pevné prvky:

Diskusi, jaký je rozdíl mezi šikanování a škádlením? Vytvoření třídní charty proti šikanování. Hledání odpovědi co mohou udělat ostatní a co já sám, abychom se ve třídě cítili bezpečně a v pohodě. Řešení otázky, co by se dalo dělat společně zajímavého. Součástí všech třídních setkání byly hry, včetně her pro zvládání agresivity. Hry jsou nedocenitelné zejména pro nácvik nového chování, protože svoji strategii opírají o zábavnost a zajímavost. Různé teorie učení, které k nim patří jsou zcela v pozadí, nezřídka jsou laikovy zcela skryty.

Filozofie, komunitní základní principy, pravidla, postupy a metody vycházely ze Základního intervenčního programu (dále ZIP) pro počáteční stádia šikanování. (podrobněji viz Kolář, 2001).

Vycházeli jsme totiž z toho, že specifická primární prevence šikanování a léčba počátečních stádií šikanování prostřednictvím ZIP mají mnoho společného. Faktem je, že zárodečné podoby šikanování se vyskytují více či méně všude. Z tohoto hlediska třídní učitele dělají vlastně vždy sekundární prevenci. To je důležitá „drobná“ specifičnost prevence šikanování ve školách.

Programy u malých dětí od 3. třídy dolů měly řadu zvláštností. V popředí byly hry, hraní pohádek, čtení bajek a povídání si o nich atd.

(Zkušenosti z realizace programu specifické primární prevence v různých věkových obdobích zpracujeme samostatně.)

Učitelům bylo doporučeno, aby po absolvování tohoto intenzivního miniprogramu pokračovali celoroční prací se třídou v mírnějším tempu, avšak v pravidelných intervalech. K milému překvapení se tak stalo. Na konci roku, při hodnocení celoroční práce požádali pedagogové, aby se třídní hodiny staly pevnou součástí rozvrhu. Uvedený návrh byl vedením školy akceptován a v současnosti je již tato praxe samozřejmostí.

Domnívám se, že příprava pedagogů a možnost vyzkoušet si, jak to všechno funguje, přinesly nejlepší výsledek, jaký se dal očekávat. Dobrovolnou iniciativu a chuť do nových netradičních forem práce.

Jistě je možný obrácený postup a ředitel může přikázat povinné třídní hodiny. Nicméně nepřipravení a nemotivovaní pedagogové by pravděpodobně udělali více škody než užitku.

6. Prevence ve výuce

Užitečné je zapracování tématu prevence šikanování do vzdělávacího procesu. Učitelé k tomu využili zejména předměty, které se přímo vztahují k prevenci sociálně patologických jevů. Podle jejich hodnocení se to podařilo například v občanské nauce, rodinné výchově, základech společenských věd, výtvarné výchově, tělesné výchově.

Snaha byla využít rovněž projektovou výuku (projekt na téma: Šikana v ZŠ z pohledu dětí). Výsledky byly zajímavé.

Uvedené iniciativy v jednotlivých předmětech si vyžádaly mezipředmětové setkání. Jeho náplní byla snaha koordinovat preventivní aktivity a výměna zkušeností.

Pedagogové pro preventivně vzdělávací činnost dětí využívaly různé metodické a výukové materiály. Osvědčila se videokazeta: Dětská šikana. Praha,SZÚ 2001.

Členové realizačního týmu byli rovněž informováni o možnosti využití beletristických knih:

    Rudolf Stanislav: Metráček, aneb nemožně tlustá holka. Praha, Olympia 1990.
    Peter Holka: Normální pako. Praha, Fortuna Print 1993.
    Horelová Eliška: Fretka. Praha, Olympia 2000.
    Musil Robert: Zmatky chovance Törlesse. Praha, Mladá fronta 1993.
    Blobelová Brigita: Ty máš ale odvahu. Praha, Amulet 1999.

Zkušenosti s využíváním těchto publikací zatím nemáme. Pouze kniha Ty máš ale odvahu se předběžně jeví jako vhodná možnost pro práci s dětmi z prvního stupně.
7. Prevence ve školním životě mimo vyučování

Jak jsme již řekli, základním předpokladem účinného boje proti šikanování je celoškolní přístup. Je tedy samozřejmé, že speciální program se nemůže odehrávat pouze ve třídách, ale měl by se stát přirozenou součástí života dětí v celé škole a ve všech činnostech, které škola pořádá a zodpovídá za ně.

V našem pojetí zahrnujeme do školního života dění, které přesahuje rámec oficiální činnosti třídy– jsou to například přestávky, čas kolem oběda, školní komunita, dětský parlament, klubová činnost, družina, mimoškolní aktivity (sportovní soutěže, kroužky, návštěva filmových a divadelních představení, škola v přírodě, zájezdy na hory apod.).

Zživotňování speciální prevence v těchto oblastech je během na dlouhou trať. Nicméně již v prvních měsících se podařilo některé preventivní aktivity zkusit.

Například při lyžařském zájezdu 5. a 6. tříd byl realizován systematický program na řešení zárodečných podob šikanování a podporu pozitivních vztahů mezi všemi účastníky pobytu na horách. Program připravili a garantovali členové užšího realizačního týmu.

V družině byla iniciátorem změn školní preventistka, která zde pracuje jako vychovatelka.

V nejposlednější době, ve školním roce 2003/04 se rozběhl žákovský parlament. Důležité je však nejenom ho nastartovat, ale především udržet. Když se to podaří, bude mít svou významnou úlohu ve speciální programu proti šikanování. Začíná se také pracovat se schránkou důvěry.

8. Ochranný režim

Účinný ochranný režim před šikanováním má celoškolní působnost. Bezpochyby může mít různou podobu. V obecné rovině však do něj patří zejména dvě základní věci: vnitřní školní řád a dozory učitelů.

Vnitřní školní řád

Jako existuje ve společnosti zákon, tak škola má svůj vnitřní školní řád. Ten by měl chránit všechny členy společenství školy před zvůlí a násilím. Nebudeme se zde rozepisovat, jak má vypadat moderní školní řád. V současnosti k tomuto problém existuje dostupná kvalitní literatura.

Zde zmíníme pouze krátkou informaci, co se zatím udělalo. Hned na počátku jsme na podkladě diskuse dospělých a dětí včlenili do „zákona školy“ přísný zákaz násilí žáků vůči spolužákům. Rodiče byli se změnou v řádu seznámeni.

Účinné dozory

Po zmapování výskytu šikanování ve škole byl revidován plán dozorů učitelů o přestávkách. Do rozvrhu byly zahrnuta i kontrola rizikových prostor.

Jistě existují školy, které upřednostňují při „dozorech“ samotné děti. Má to jistě své výhody, ale i právní aj. rizika. Kromě toho musí být školní demokracie na velmi vysoké úrovni.

9. Spolupráce s rodiči

Vhodný způsob seznámení rodičů s aktivitami školy a vůbec s problémem šikany

je pro fungování programu užitečný. Získat rodiče pro spolupráci je obtížný úkol. Nicméně jsou školy, kterým se to daří.

V našich podmínkách jsme informaci poskytli prostřednictvím třídních schůzek a setkání HV SRPŠ.

Výsledkem spolupráce školy a institucí, které se přímo zabývají prevencí šikanování, bylo vypracování materiálu pro rodiče „ŠIKANA? A co s ní?

Podkladem pro něj byly knihy Bolest šikanování a Skrytý svět šikanování ve školách. Tato stručná orientační informace se osvědčila.

Dále servisní zařízení a policie vytvořily 3 typy plakátů, jeden z nich je určen rodičům obětí šikanování.

V budoucnosti se připravuje seminář pro rodiče zaměřený na problematiku školního šikanování.

Obdivujeme školy, kterým se podařilo udělat víkendová setkání s rodiči a dětmi. Takováto podařená akce má pro zkvalitnění spolupráce školy s rodiče mimořádný význam.

10. Školní poradenské služby

Škola musí mít alespoň jednoho specialistu na problematiku šikanování. Měl by to být výchovný poradce nebo školní preventista. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby to byl školní etoped nebo psycholog, který pracuje na plný úvazek. Nicméně to je zatím nadstandard.

Jedním z hlavních úkolů specialisty na problematiku šikanování a vůbec na sociálně patologické jevy je vytvoření důvěryhodného poradenského školního centra, v němž jsou poskytovány individuální, skupinové a komunitní služby žákům.

Dalším důležitým úkolem tohoto pracovníka je garance tvorby a evaulace speciálního programu. S vytvářením a hodnocením programu mu pomáhá supervizor – specialista na problematiku násilí a šikanování ve školách. Dolaďování rámcového programu se děje samozřejmě ve spolupráci s ostatními pedagogy.

Na experimentální škole plnila úlohu garanta programu a specialisty na problematiku šikanování výchovná poradkyně, která byla zároveň zástupkyní ředitele. Tato kombinace se ukázala jako obecně užitečná. Ředitel potřebuje zástupce, odborníka na prevenci sociálně patologických jevů s dostatečnými pravomocemi.

Pracovní náplň výchovné poradkyně v souvislosti se speciálním programem proti šikaně (realizovaná pod supervizí řešitele projektu):

Řízení a koordinace

    Členka užšího realizačního týmu, člen vedení školy, garant programu

Primární prevence

    Spolupráce s třídními učiteli a vyučujícími VV, ON, RV, ČJ, TV
    Vzdělávací miniprogramy pro pedagogy
    Projektová výuka na téma šikanování na ZŠ
    Různé druhy depistáže
    /D1, B3, B4, SO-RA-D, DSSR, TSV, TBSD, Dotazník o šikaně, školní sociální klima ve třídě atd./.
    Zařazení depistáže u tříd, které přešly na druhý stupeň /nejdříve po dvou měsících/. Pomoc okrajovým a izolovaným žákům.

Sekundární prevence

    Diagnostika problémových tříd. V případě potvrzení sociální patologie – šikanování realizace první pomoci, krizové intervence.
    Individuální práce s protagonisty šikanování.
    Práce s rodinou, rodiči obětí a agresorů.
    Spolupráce s institucemi, které se přímo podílejí na prevenci šikanování.

Některé další úkoly

    Odborná knihovnička, metodické pomůcky, videotéka, fonotéka.
    Vedení evidence žáků v péči poradenského pracoviště.

11. Spolupráce se specializovanými institucemi

Při jednom z prvních supervizních setkní bylo odpoledne věnováno tématu spolupráce školy se servisními zařízeními.

Účast byla bohatá, zastoupeny byly různé instituce zabývající se přímo prevenci šikanování. Jednání bylo konstruktivní a tvořivé. Díky předjednání problému byl vytvořen ojedinělý materiál „Bezpečná třída“ (podrobněji viz v kompletní závěrečné zprávě). Je v něm stanoven společný postup konkrétních institucí při žádosti školy o pomoc při řešení problému šikanování. Tato koncepčně nosná domluva posunula spolupráci na novou kvalitu a je inspirativní i pro ostatní kraje. Jak jsme se již zmínili, výsledkem uvedené mezirezortní spolupráce bylo rovněž vypracování materiálu pro rodiče „Šikana. A co s ní?“ a nastartování práce na třech typech plakátů k prevenci šikanování.

12. Vztahy se školami v okolí

Zodpovědnost školy za šikanování, které se odehrává přímo ve škole, se nedá oddiskutovat. Některé těžkosti nastávají v případě násilí mimo školu, neboť neexistuje ostrá hranice mezi školními a mimoškolními šikanami. Pro orientaci doporučujeme využít naši definici termínu mimoškolní šikana. Označujeme tak násilí, které se děje mimo areál školy, nicméně má nějaký významný vztah ke škole. Z tohoto titulu může být škola vtažena do řešení případu a její postup musí být více či méně nestandardní. Prakticky může jít například o případy, kdy agresoři a oběti jsou z jiných škol nebo parta násilníků z jedné školy systematicky terorizuje děti na sídlišti (podrobněji viz Neobvyklé formy šikanování, Kolář 2001).

V takovém případě je zapotřebí navázat spolupráci s vedením školy, odkud další protagonisté šikanování jsou. Není vůbec od věci zaměřit některé setkání ředitelů na téma spolupráce v případě „promísené“ šikany, kdy se jí zúčastňují žáci z různých škol. Významnou úlohu zde bude hrát spolupráce se sociálními kurátory a policií.

V této oblasti nám pomohl tým projektu Bezpečná škola, který pro ředitele připravil program, kde i toto téma zaznělo. Nicméně tento úkol je ještě před námi.

13. Evaulace

Intervenční program, který nemá funkční zpětné vazby se nemůže vyvíjet a hrozí mu různé formy degenerace. Je nutné rovněž připustit, že neověřený program, může být neefektivní. A to i přes to, že jeho propagátoři na jeho účet nešetří chválou.

Jak se ve výzkumné části dozvíte, různé obecné preventivní programy na zastavení epidemie šikanování nestačí. Přitom panuje všeobecné přesvědčení, že je to účinný lék na šikanu.

V našem speciálním programu byla evaulace pevně zakotvena. Realizována byla pravidelně v rozmezí dvou až tří měsíců. Na konci roku proběhla zevrubná kvalitativní evaulace.

Navíc součástí projektu bylo výzkumné šetření před a po zavedení speciálního programu proti šikanování (podrobněji viz IV. část Efekt projektu).

V našem pojetí chápeme evaulaci jako posouzení speciálního programu proti šikanování. Toto posouzení bylo prováděno jak lidmi uvnitř (autoevaulace), tak lidmi zvenku.
IV. Efekt projektu
Cíl, úkoly a hypotézy projektu

Z formulací výzkumného problému jste se již obeznámili v Úvodu. Krátce připomínáme – tvrdíme, že zavedení speciálního programu do Zdravé školy, která má příznivé sociální klima, přinese pozitivní zvrat v boji proti šikanování. Výsledky celonárodního výzkum (Havlínová-Kolář, 2001) ukázaly, že samotné obecné preventivní programy nedokáží významně snížit výskyt šikanování.

Cílem výzkumu je zjistit, zda zavedení speciálního programu proti šikaně na Zdravé škole přinese významný efekt při ochraně dětí před šikanováním.

Výzkum je rozdělen na dvě části.

Úkolem 1. části výzkumu je ověřit, zda dojde na podkladě zavedení speciálního programu k významnému snížení výskytu šikanování.
Hypotézy

    Předpokládáme, že výskyt šikanování bude na experimentální škole po zavedení speciálního programu významně nižší než před jeho zavedením.
        Výsledky získané na konci školního roku 2002/03 budou podstatně příznivější než výsledky v předchozích dvou letech, kdy ještě nebyl program realizován.
        Jestliže nebude tato hypotéza potvrzena a výskyt šikanování nebude po zavedení speciálního programu nižší než předtím, potom bude mít šikana mírnější podobu, menší četnost opakování násilí a rovněž počet agresorů uvedený obětmi bude menší. Domníváme se, že těžiště tří diferenciačních charakteristik bude posunuto více vpřed, což by mělo naznačovat, že šikany po zavedení programu jsou častěji méně závažné, nacházejí se v nižším stádiu než šikany před zavedením programu.
        Když nebude ani tento předpoklad potvrzen, bude úkolem hledat hypotetickou odpověď, čím to může být způsobeno.
    Předpokládáme, že na kontrolní škole, která speciální program nezavedla, zůstane výskyt šikanování na podobné úrovni, nedojde k významnému snížení výskytu šikanování.

Úkolem 2. části výzkumu je posoudit, zda modul vzdělání zlepšil praktickou připravenost pedagogů řešit konkrétní případy šikanování.
Hypotézy

    Pedagogové budou mít po kurzu lepší výsledky v dotazníkovém šetření než před jeho absolvováním. Konkrétně budou úspěšnější při řešení elementární diagnostické situace.
    Lepší připravenost pedagogů se promítne do konkrétní praxe školy. Závažnější signály šikanování budou odhaleny a řešení konkrétního případu bude odborné a bezpečné. Oběti nebudou sekundárně viktimizovány.

(Tato hypotéza bude ověřována prostřednictvím kasuistického rozboru konkrétních případů.)
Zkoumaný soubor

1. Stručné charakteristiky experimentální školy

Výzkum probíhal na městské základní škole, která od roku 1993 realizuje celostátní program Zdravá škola, jehož jedním z hlavních cílů je budování příznivého sociálního klimatu. Výuku zde dělají podle programu „Základní škola“.

Školu navštěvuje 413 žáků. Ti jsou rozděleni do osmnácti tříd, přičemž průměrný počet dětí ve skupině je 23.

Žákům je poskytována kvalitní počítačová výuka od 1. do 9. třídy. Rovněž ve výuce jazyků je zabezpečena návaznost po celou dobu školní docházky.

Od 7. třídy mají žáci možnost souběžně studovat jeden ze tří dalších světových jazyků. Potřebná úroveň jazyků a počítačové gramotnosti žáků umožňuje jejich zapojení do Evropských projektů.

2. Porovnání charakteristik s kontrolní školou

Obě školy se sobě podobají ve všech základních charakteristikách, které považujeme za podmínku srovnatelnosti zkoumaných ukazatelů.

V obou případech se jedná o městkou školu, oba zkoumané soubory mají stejný počet tříd, velmi podobný celkový počet žáků, srovnatelné jsou počty žáků ve třídách a zastoupení chlapců a dívek. Téměř identický je i počet pedagogů a poměr mužů a žen.

Obě dvě školy mají rozšířenou výuku jazyků a patří ke špičce ve výuce počítačové techniky a účastní se mezinárodních projektů.

Velikost školy

Zdravá škola i kontrolní škola jsou úplné s paralelními třídami ve všech ročnících.

Počet tříd na škole
      Zdravá škola     Kontrolní škola
Na 1.stupni     11     11
Na 2.stupni     8     8

Počet pedagogů na škole
      Zdravá škola     Kontrolní škola
Celkem     28     31
Z toho mužů     2     4

Počet žáků ve škole
      Zdravá škola     Kontrolní škola
První stupeň     262     208
Druhý stupeň     149     156
Metody

Pro zkoumání šikanování byla použita testová diagnostika, konkrétně dotazník o šikaně a dotazník pro pedagogy.

1. Dotazník o šikaně

Jde o anonymní dotazník, který lze ukládat od 6. případně 5. třídy. V dotazníku děti odpovídají až když jsou obeznámeny, co je šikanování, na přímé otázky, zda byly šikanovány, jakým způsobem, jak často, kolika spolužáky atd. Dotazník respektuje základní principy anglické verze Olweusovy mezinárodně uznávané metody (Olweus, 1993; Smith-Shu, 2000).* Nicméně došlo k některým úpravám. Byl vynechán okruh otázek dotazujících se, zda samy děti šikanují druhé. Validita a reliabilita odpovědí se zde podle našich zkušeností s věkem významně snižuje. Naopak prohloubeno je dotazování dětí, zda se samy staly terčem šikany. Smyslem diferenciace otázek u této domény je nepřímé posouzení, zda je dítě vystaveno počáteční či pokročilé šikaně.

Odlišný je rovněž počátek specifického zkoumaného časového úseku. Olweusův dotazník šetří šikanování od Vánoc a referenční doba bývá různá, např. 6 měsíců.

Dotazník o šikaně autor používá ve své poradenské a inspekční praxi. Obsahová validita výsledků nástroje byla ověřována zevrubným šetřením – prostřednictvím speciální strategie a alternativní taktiky vyšetřování (Kolář 1990, 1997, 2000, 2001). Ukázalo se, že dotazník fenomén šikanování orientačně dobře mapuje a je pro praxi užitečný. Nicméně se také potvrdilo, podle očekávání, že situaci spíše podcení. Důkladná diagnostika třídy často odkryje větší rozsah a závažnost šikanování. Perspektivně lze uvažovat o standardizaci dotazníku, neboť začíná být systematičtěji používán v rámci různých typů šetření ČŠI a v roce 2001 byl požit v celonárodním výzkumu šikanování na ZŠ (Havlínová-Kolář, 2001).

Zadávání dotazníku

Pro objektivitu výsledků je důležité podpořit maximálně pocit bezpečnosti a skutečnou anonymitu.

Požadavkem je, aby každý žák seděl sám v lavici. Když bude třída početná, případně naměstnaná v menším prostoru, je nezbytně nutné třídu rozdělit na dvě skupiny. Nejlepší je dělat šetření ve dvou paralelních třídách.

S dotazníkemj je důležité pracovat bez přítomnosti učitele. Samotná přítomnost pedagoga nepřispívá k otevřenosti dětí v odpovědích na citlivé otázky. Kromě toho učitelé chtějí někdy v dobré vůli pomáhat dětem při vyplňování. To je jednoznačně na úkor objektivity výsledků.

Odlišnosti dotazníku vzhledem k dosud užívaným českým metodám

Naše metoda sběru dat se od předchozích dotazníků často liší v některých aspektech včetně následujících:

    Poskytuje „definici“ šikanování, aby objasnila žákům, na co mají odpovídat.
    Postihuje i psychické formy šikanování.
    Nepřímo odhaduje závažnost vnitřního vývoje šikanování. (Základní otázka, zda je dítě šikanováno, je provázána se třemi diferenciálními podotázkami.)
    Vztahuje se ke specifickému časovému úseku („referenční období).
    Zahrnuje otázky o reakcích a postojích vrstevníků, učitelů a rodičů na šikanu, tak jak to percipují respondenti.
    Při její realizaci byl kladen důraz na zabezpečení maximální anonymity (každý žák seděl sám v lavici a při vyplňování dotazníku nebyl přítomen učitel).

Domníváme se, že uvedená specifika přispěla k větší objektivitě výsledků.

Je zřejmé, že jedním z nedostatků některých předešlých výzkumů bylo to, že tazatelé kladli žákům rovnou otázku, zda jsou šikanováni. Nicméně nikdo jim nevysvětlil, co šikanování je. Většina lidí si pod magickým slovem šikana představuje pouze brutální formu fyzického násilí. Za chybu lze považovat u mnoha dřívějších výzkumů opomenutí specifikace časového úseku (referenčního období), v němž měly děti hodnotit případný výskyt šikanování. Nemohlo se vědět, v jakém časovém rozpětí se děti při hodnocení pohybovaly. A takto bychom mohli pokračovat dál.

2. Dotazník pro pedagogy

Dotazník je používán při vzdělávání v oblasti šikanování. Zadává se na počátku a ke konci výcviku se o výsledcích diskutuje.

Užitečně je využíván rovněž při různých typech inspekční činnosti, například při stížnostech, když se provalí brutální šikana, která bývá medializována. Zde slouží dotazník k orientaci v preventivní situaci ve škole. Dotazník zjišťuje jednak informovanost, názory, postoje pedagogů k fenoménu šikanování a také připravenost pedagogů řešit konkrétní případ šikanování. V naší výzkumné studii klademe důraz zejména na zmapování připravenosti učitelů ochránit děti před šikanováním. K posouzení kvalifikovanosti pedagoga v tomto ohledu slouží baterie otázek na řešení konkrétních situací. S ohledem na časovou limitaci jsme vybrali pouze jednu klíčovou otázku. Jde o otázku č.8: Kdybyste měl/a/ podezření na šikanování, jaký postup řešení byste zvolil/a/? Pokuste se vyjmenovat jednotlivé kroky.

Zadávání dotazníku

Považujeme za důležité požádat ředitele o spolupráci, aby jeho pracovníci pro účel výzkumu vyplnili desetiminutový dotazník. Osvědčilo se, když ho učitelé vyplnili o velké přestávce ve sborovně za přítomnosti tazatele.

(Autorem obou dotazníků je M. Kolář. První je v nezkrácené podobě zařazen do přílohy knihy „Bolest šikanování“ a ve zkrácené verzi je zařazen do příloh studie Sociální klima na základních školách v ČR. Zjednodušený Dotazník pro pedagogy se sníženým počtem prediktorů pro schopnost řešit šikanování je součástí již zmíněné výzkumné studie.)
Statistické zpracování

Dotazník o šikanování pro žáky

Zpracovatel použil k požadovaným výpočtům statistický programu SPSS verzi 10. Úroveň zpracování poskytuje podklad pro orientační presentaci evaluace projektu a zároveň slouží jako východisko pro budoucí matematicko-statistické analýzy dat uskutečněného šetření.

Dotazník byl na elementární úrovni zpracován. Nicméně pro presentaci a interpretaci jsme vybrali do textu pouze výsledky týkající se bezprostředně výskytu šikanování ve třídě a ve škole, které se vztahují přímo k ověření hypotéz v první části.

Dotazník o problematice šikanování pro pedagogy

Dotazník vyžaduje zvláštní kvalitativní zpracování. Zpracování kvantitativních položek jsme zatím neprovedli, neboť slouží pouze jako doplňkové. Rovněž zde jsme vyhodnotili pouze výsledky , které vztahují přímo k hypotézám v druhé části.
Presentace šetření
1. Účinnost programu proti šikanování

Speciální program proti šikanování jsme prostřednictvím dotazníků ověřovali pouze na druhém stupni základní školy. Soubor zahrnoval celkem 329 respondentů. 169 žáků bylo z EŠ a 160 z KŠ.

Ohraničení šetření na 6. až 9. ročník mělo několik důvodů:

    Celonárodní výzkum v roce 2001 se zabýval výzkumem výskytu šikanování na 2. stupni základních škol. Užitečné je na něj navázat a využít jeho výsledky ke srovnání v roce 2002 a 2003.
    Metody pro mapování výskytu šikanování na 1. stupni jsme teprve ověřovali a máme k dispozici zatím vstupní data. Nosné výsledky získáme později v pátých a čtvrtých třídách. Nicméně běžné, ale i obrázkové výzkumné dotazníky se u 1. a 2. tříd neosvědčily. Používáme zde různé hraní her, dramatizaci pohádek, malování apod. Tyto nástroje se však obtížně kvantifikují. Rovněž Olweus ve své světoznámé Bergenské studii mapoval šikanování pouze u dětí od 4. do 9. třídy.
    Vzhledem k časové limitaci projektu nebylo možné toto šetření provést. Olweus dělal 1. kontrolní šetření po roce a 2. šetření po dvou letech. Největší efekt se projevil až s odstupem dvou roků. Z tohoto důvodu jsme měli určité obavy, zda vynucené šetření po čtyřech měsících po zavedení programu může ukázat nějaké zlepšení.

1.1. Orientační analýza šetření výskytu šikanování na zdravé a kontrolní škole

Prvním naším krokem k ověření 1. hypotézy bylo orientační zmapování šetření výskytu šikanování na Zdravé a kontrolní škole před a po zavedení programu. Bylo to pro nás důležité pro kvalitativní posouzení situace v konkrétních třídách a zároveň to mělo význam jako kriterium, zda má smysl dělat nějakou statistickou analýzu. V případě, že by nedošlo k žádnému posunu, nemělo by cenu dělat nějaké krkolomné výpočty.

Připomínáme, že v 1. hypotéze jsme předpokládali, že výskyt šikanování bude na experimentální škole po zavedení speciálního programu významně nižší než před jeho zavedením. Uvedenou hypotézu jsme rozpracovali a konkretizovali do alternativních třech hypotéz nižšího řádu. Při nepotvrzení základní hypotézy 1.1., v níž jsme tvrdili, že výsledky na konci školního roku 2002/03 budou podstatně příznivější než výsledky v předchozích dvou letech, kdy ještě nebyl program realizován, by následovalo hledání důvodů našeho neúspěchu.

(Připomeňte si kapitolu Cíl, úkoly a hypotézy projektu na str. 31-32)

Porovnání výsledků šetření výskytu šikanování v roce 2001/02 a v roce 2002/03 na Zdravé škole

(Snížení počtu obětí se souboru šikanovaných po zavedení speciálního programu)

Z výsledků je zřejmé, že evidentní pozitivní efekt programu nastal ve všech třídách 2. stupně, kromě jedné. V této třídě byla v březnu diagnostikována a úspěšně řešena šikana na hranici třetího stádia. I když byla situace na konci školního roku konsolidována, při zpětném hodnocení byla tato skutečnost dětmi zaregistrována. Dvě šikany, které byly odhaleny a efektivně léčeny v 1. pololetí ve dvou dalších třídách, se již ve výsledcích negativně neodráží.

Výsledky čtyřměsíčního programu jsou povzbudivé. Celkově došlo ke snížení počtu obětí v souboru šikanovaných po zavedení speciálního programu o 42,5%.

Porovnání výsledků šetření výskytu šikanování v roce  2001/02 a v roce 2002/03 na kontrolní škole

(Porovnání počtu obětí ve třídách po ročním intervalu)

Výsledky v kontrolní škole jsou v porovnání s experimentální školou v podstatě obrácené. Z celkového pohledu zde žádné výrazné změně nedošlo. Počet obětí se nepatrně zvýšil, což naznačuje negativní posun (viz podrobněji tabulku 2). Nárůst obětí ve třídě není zanedbatelný.

Tabulka 1: Celkové porovnání výsledků šetření výskytu šikanování během tří let – v roce 2001, 2002, 2003 na experimentální škole
Rok šetření     2001     2002     2003
Šikana ve třídě     38,5%     37%     22%
Šikana ve škole     30,8%     36%     23%
Průměrný výsledek     34,65%     36,5%     22,5%

Komentář k tabulce 1

V tabulce nalezneme výsledky měření výskytu šikanování na experimentální škole během tří let. V roce 2001 a roce 2002 neměla škola speciální program proti šikanování. Je zajímavé, že přes intenzivní práci na poli obecné prevence se v roce 2002 situace nezlepšila, v zásadě zůstává stejná.

Naproti tomu v roce 2003 po zavedení speciálního programu došlo k výraznému zlepšení situace. Počet obětí se snížil ve třídě z 37% na 22% a ve škole z 36 % na 23 %.

K podrobnější analýze celkového počtu obětí před a po programu bychom potřebovali soubor respondentů roztřídit na čtyři podskupiny:

    kategorie obětí šikanovaných pouze ve třídě
    kategorie obětí šikanovaných pouze ve škole
    kategorie respondentů, kteří byli šikanováni současně ve třídě i žáky z jiných tříd
    kategorie žáků, kteří nebyli šikanováni.

Nicméně vzhledem k našemu záměru – orientační evaulaci jednodušší třídění postačí.

Tabulka 2: Výskyt šikanování na kontrolní škole v roce 2002 a roce 2003 (soubor KŠ 169 žáků)
Rok šetření     2002     2003
Šikana ve třídě     29 %     37%
Šikana ve škole     33%     35%
Průměrný výsledek     31%     36%

Komentář k tabulce 2

Z výsledků je zřejmé, že kontrolní škola, která nezavedla speciální program proti šikanování, nezaznamenala pozitivní posun ve snížení násilí mezi dětmi. Obdobně jako u experimentální školy před realizací intervenčního programu nedošlo k výraznější změně (naznačeno zhoršení situace, konkrétně o 5 %).

Výsledky předběžné analýzy šetření účinnosti programu proti šikanování jsou povzbudivé. Vede nás to k závěru, že je smysluplné si ověřit, zda jsou výsledky statisticky významné.
1.2. Statistické ověření efektivity speciálního programu proti šikanování na druhém stupni Zdravé školy

Popis dat

Základní data byla shromážděna na úrovni posledních čtyřech tříd dvou základních škol. Máme údaje o šikaně v období jednoho roku – před a po – s tím, že jedna škola (zdravá) měla program proti šikaně a druhá (kontrolní) jej neměla. Statistickou jednotkou tedy není jeden žák, protože nebylo možno spárovat dotazníky od každého žáka na začátku a po roce, ale pouze počet žáků udávajících šikanu v každé třídě. Tedy statistickou jednotkou je jedna třída. K dispozici jsou data od všech tříd, ročníků i typů školy:

2 typy škol (zdravá a kontrolní) * 4 ročníky (6 – 9) * 2 třídy (A a B) * 2 měření (před a po) = 32 měření na proměnnou.

Vzhledem k této úplnosti dat můžeme hovořit o úplném faktoriálním designu experimentu (full factorial experimental design), který nám umožňuje použít i pokročilejší statistické metody než je pouhé srovnání průměrů.

Srovnání škol mezi sebou

Především musíme zjistit, zda před začátkem ozdravného programu se obě školy statisticky nelišily. Pokud se nelišily a měly stejnou úroveň šikany, pak je můžeme použít pro srovnání úspěšnosti programu proti šikanování. Po té přezkoumáme, zda během jednoho roku v každé škole došlo k zlepšení, rovněž můžeme otestovat, zda mezi školami po uplynutí jednoho roku bude statisticky významný rozdíl.

Ve všech případech je nulovou hypotézou, že se stav nezměnil. Statistická signifikance testu bude tedy znamenat, že rozdíl je významný, že došlo k posunu či že třídy není možno považovat za statisticky stejné. K testování jsme použili Studentův t test pro průměry, který zároveň zahrnuje i Levenův test rozptylu. Ve všech případech byl k vyhodnocení použit program SPSS verze 10.

Zdravá a kontrolní škola před započetím programu

Testy neukázaly žádné statistické rozdíly ani v průměru, ani v rozptylu, a to jak v proměnné šikana ve třídě (t(14)=-1.48, p<.16), tak v proměnné šikana na škole (t(14)=-1.23, p<.24). Dá se tedy předpokládat, že před započetím programu zdravé školy mezi oběma třídami nebylo měřitelného rozdílu, co se týká šikany.

Kontrolní škola bez preventivního programu po roce od předešlého měření

Testy neukázaly statisticky významný posun v žádném ze zmíněných pohledů. Šikana ve škole (t(14)=-1.00, p<.33) i šikanu ve třídě (t(14)=-1.48, p<.16) zůstaly přibližně na stejných hodnotách.

Zdravá škola 4 měsíce po zavedení programu (po roce od předešlého měření)

Testy ukázaly statisticky významný posun, a to jak v šikaně ve třídě (t(14)= 2.97, p<.01), tak i v šikaně na škole (t(14)=3.50, p<.00). Podobně signifikantní byly i rozdíly mezi zdravou a kontrolní školou po skončení ozdravného programu (Třída t(14)=2.94, p<.01; Škola t(14)=3.54, p<.00). U rozptylu nedošlo k posunu.

Shrnutí do diagramu

Předchozí můžeme shrnout do následujícího diagramu:

Pokud se během zkoumaného roku neobjevil na zdravé škole nějaký jiný silný proces, který by ovlivňoval šikanu, pak musíme tyto popsané rozdíly a posuny připsat na vrub preventivnímu programu.

Vývojový vliv třídy

Hned na začátku je třeba předeslat, že vliv třídy se ukázal mnohem slabší než vliv programu proti šikaně. Nicméně přesto je pozorovatelný a mohl by nasvědčovat, že účinnost boje proti šikaně je věkově podmíněná. Následný výzkum by mohl upřesnit nejvhodnější načasování programu proti šikaně na základních školách tak, aby měl co největší účinnost.

Děti v tomto věku prochází pubertou. Intuitivní vhled do následků tohoto zrání na účinnost boje proti šikaně nám dává následující rozptylogram, který ukazuje úroveň šikany všech škol a tříd. Z grafu je jasně nápadný menší rozptyl, který mají vyšší ročníky. Během puberty dochází k vymizení tříd, které mají na začátku velmi malou a zároveň velkou šikanu. Vede to k jakémusi zprůměrování. Bylo by zajímavé si prohlédnout, jak si v tomto procesu vede Zdravá a kontrolní škola. K tomuto účelu jsme použili metodu SPSS ANCOVA – analýza kovariance.

Graf 1: Rozptylogram

Komentář ke grafu 1: Analýza kovariance (v SPSS součástí menu univariate analysis of variance) měla závislou proměnnou šikana ve třídě na konci roku. Fixní faktory: Ročník, Typ školy (kontrolní či zdravá). Kovariantní faktor byla úroveň šikany na začátku pozorování, před započetím programu.

I tato tabulka potvrzuje mimořádný vliv programu prevence šikany. Nejlepší model popisující šikanu ve třídě tedy je: Intercept + úroveň šikany na začátku roku + ročník*typ školy + typ školy. Ročník nemá sám o sobě významný hlavní vliv, ale k hranici významnosti se blíží v interakci s typem školy.

Následující dva grafy ukazují jednak shodu pozorovaných a předpovězených hodnot včetně residuí a dále i odhadnuté průměry jednotlivých ročníků.

Graf 2a a 2b: Shoda pozorovaných a předpovězených hodnot včetně residuí a odhadnuté průměry jednotlivých ročník

Komentář ke grafům 2a a 2b: Grafy ukazují odhady vlivu preventivního programu po jednom roce u kontrolní a Zdravé školy po jednotlivých ročnících. Je zřetelné, že ve Zdravé škole je šikana na výrazně nižší úrovni. Největší účinnost měl program v 6. a 7. třídě, menší v 9. a zcela malou v 8. Tyto vývojová zjištění by mohly být dány opravdu aspekty zrání, ale zároveň je na místě jistá opatrnost, protože se nám podstatně snižuje počet dat na jednotlivý ročník.

Tabulka 1: Průměrná úroveň šikany na škole
Source     df     F     Sig.     Observed Power
Corrected Model     8     5.667     .017     .871
Intercept     1     6.286     .041     .579
STP     1     3.254     .114     .345
KONTROL     1     23.182     .002     

.983
KONTROL * ROCNIK     6     3.041     .086     .556
Error     7                 
Total     16                 
Corrected Total     15                 

Alpha = .05; Závislá proměnná šikana ve třídě po roce

Komentář k tabulce 1: Nejdůležitější z výstupu je statistická významnost (Sig.) a pozorovaná síla. Vidíme, že model vcelku dobře vystihuje data s tím, že nejsilnější je vliv preventivního programu. Důležitý je i intercept (úsek), který by se v tomto případě dal zjednodušeně interpretovat jako průměrná úroveň šikany na školách. Poměrně velkou sílu má i interakce programu proti šikaně, což vede k závěru, že účinnost programu proti šikaně je závislá na věku dětí. STP čili úroveň šikany před započetím programu je, jak vidno, vcelku slabým prediktorem koncového stavu.

Odhadnuté konfidenční intervaly šikany na konci roku v procentech a jednotlivých ročníků přináší následující tabulka.

Tabulka 2: Odhadnuté konfidenční intervaly na konci roku v procentech jednotlivých ročníků
                        95% konfidenční interval
Škola
Ročník     Průměr     Std. chyba     Dolní mez     Horní mez
Kontrolní
6.0     .504     .049     .388     .619
7.0     .293     .057     .159     .427
8.0     .354     .049     .238     .470
9.0     .361     .048     .248     .475
Zdravá
6.0     .132     .048     1.869E-02     .245
7.0     .141     .050     2.363E-02     .258
8.0     .300     .048     .186     .414
9.0     .217     .050     .100     .335

(Evaluated at covariates appeared in the model: STP = .3227.)

Komentář k tabulce 2: Tabulku je třeba číst takto: Pouze pět tříd ze sta bude mít po roce úroveň šikany mimo rozmezí dolní a horní meze. Například s 95% pravděpodobností šesťáci zažijí šikanu v 50 % na škole bez programu, ale pouze v 13 % na škole s programem.
Závěr

Hypotéza 1 – v níž jsme předpokládali, že výskyt šikanování bude na experimentální škole po zavedení speciálního programu významně nižší než před jeho zavedením – byla statisticky ověřena.

Ze statistického hlediska je výsledek příznivý. Na počátku nebyl mezi experimentální a kontrolními třídami žádný rozdíl. Po absolvování čtyřměsíčního programu se experimentální škola signifikantně liší ve snížení obětí ve třídách sama od sebe (0,1% hl.) a významně se liší i od kontrolní školy na začátku i na konci (0,1% hl.).

Testy ukázaly v experimenální škole statisticky významný posun, a to jak v šikaně ve třídě (t(14)= 2.97, p<.01), tak i v šikaně na škole (t(14)=3.50, p<.00). Podobně signifikantní byly i rozdíly mezi zdravou a kontrolní školou po skončení ozdravného programu (Třída t(14)=2.94, p<.01; Škola t(14)=3.54, p<.00). U rozptylu nedošlo k posunu.
Shrnutí do diagramu

Předchozí můžeme shrnout do následujícího diagramu:

Použité otázky měřily šikanu na úrovni tříd. Naměřené hodnoty berou v potaz pouze procento žáků majících pocit, že jsou šikanováni. Nebere do úvahy změny, povahu šikany či její rozsah. To však znamená, že použitý způsob měření je jen velmi hrubý nástroj pro měření tak specifického jevu, jako je šikana. Na druhé straně, jestliže i takto hrubý nástroj ukazuje posun v šikanování, je možno předpokládat, že program šikany má rozhodně pozitivní vliv na úbytek šikany na dané Zdravé škole.

Závěr 1: Významné snížení výskytu šikanování na Zdravé škole můžeme připsat na vrub speciálního programu proti šikanování.

Analýza výsledků efektu na experimentální škole přinesla důležité informace.

Závěr 2: Během čtyř měsíců se podařilo snížit počet obětí o 42,5 %. Z uvedených výsledků vyplývá, že kdyby všechny základní a střední školy v ČR použily náš speciální program podobným způsobem jako byl použit na experimentální Zdravé škole, počet šikanovaných žáků by se v poměrně krátké době snížil o 255 000 obětí.

Vycházíme z výsledku celonárodního výzkumu na ZŠ v ČR (Havlínová-Kolář, 2001), který zjistil, že je přibližně šikanováno 41% dětí.

Jestliže připustíme podobnou situaci i na středních školách (dílčí šetření v poslední době tomu nasvědčují), potom nám po převedení tohoto procenta na 1,5 milionovu armádu žáků a studentů na ZŠ a SŠ vyjde, že je týráno 600 tisíc lidských bytostí. To je ohromné a neuvěřitelné číslo, které nasvědčuje, že šikana je nejčastější příčinou traumatizace dětí a mládeže od 6 do 18 let. Obecně lze říci, že vztahy mezi žáky na školách mají spíše destruktivní a „válečný“ charakter. Ve světle tohoto poznatku nabývá úsilí vybudovat Zdravou školu, jejíž pevnou součástí je speciální program proti šikanování, mimořádné aktuálnosti. Mělo by být podpořeno všemi zodpovědnými složkami společnosti.

Navíc se domníváme, že náš program by po roce a dvou letech svého působení přinesl ještě výraznější efekt. Jeho potenciál je větší než jsme mohli během 4 měsíců demonstrovat.

Z vývojového hlediska je nejdůležitější závěr, že na program prevence šikany jsou nejcitlivější mladší žáci druhého stupně (6. – 7. ročník). Tento závěr by však bylo dobré ověřit ještě dalším výzkumem. Naznačuje to, že začínat s preventivním programem později oslabuje efektivitu programu.

Závěr 3: Zřejmé je, že nejvyšší účinnost programu lze předpokládat, když bude fungovat ve všech třídách, od první do deváté třídy. Nebude jednorázovou akcí, ale kontinuálním procesem. V takovém případě by děti měly naději žít devět let v bezpečné škole.
2. Účinnost vzdělávání pedagogů

K orientačnímu posouzení efektu modulového kurzu zaměřeného na prevenci šikanování jsme použili dvě cesty: Dotazníkové šetření před a po absolvování vzdělávání a kvalitativní evaulaci.
2.1. Výsledky dotazníku a jejich interpretace

Připravenost pedagogů k řešení šikanování byla posouzena prostřednictvím dotazníku k problematice šikanování. Dotazník vyplnilo na počátku 20 pedagogů a po dokončení modulového kurzu vzdělávání 23 pedagogů.

Uvedenou metodou bylo zjištěno poměrně široké spektrum výsledků vztahující se ke znalostem, postojům a dovednostem řešit konkrétní případ šikanování. Nicméně za nejdůležitější otázku pro řešení šikanování považujeme otázku č. 8. : Kdybyste měl/a podezření na šikanování, jaký postup byste zvolil/a? Pokuste se vyjmenovat jednotlivé kroky.) Proto jsme se na ní zde zaměřili a zpracovali ji podrobněji. Výsledky jsou zachyceny v tabulce 8.

Tabulka 3 – Jaká je připravenost pedagogů Zdravé školy na řešení šikanování?

(Počet správných a nesprávných odpovědí na otázku 8: Kdybyste měl/a podezření na šikanování, jaký postup byste zvolil/a? Pokuste se vyjmenovat jednotlivé kroky.)
Zdravá škola     Správné řešení     Chybný postup
Před     1 ( 5%)     19 (95%)
Po     19 (82%)     4 (18%)

Před kurzem dokázal správně odpovědět pouze jeden pedagog. Všichni ostatní respondenti ze Zdravé školy (95%) se dopustilo hrubých a závažných chyb u základního diagnostického postupu. Lapidárně řečeno ve snaze pomoci by více ublížili než pomohli (viz Kolář, 1997, 2000, 2000, 2001).

Pro ilustraci uvedeme některé nejčastější typy chybných odpovědí:

    Kolektivní posezení, domluva – řešení dané situace.
    Zjistit příčinu, nenucený pohovor s celou třídou.
    Vyslechnout obě strany konfliktu, vzájemná konfrontace, vysvětlit důsledky a závažnost.
    Zavolám si oběť a agresora a zjistím, jak to je.
    Přesvědčím šikanovaného, aby šikanu oznámil. (Co dál?)
    Udělám rozhovor se žákem a potom s celou skupinou.
    Sledování šikanovatele i šikanovaného. Domlouvání. Seznámení rodičů s problémem.

Po absolvování modulového vzdělávání došlo u pedagogů ze Zdravé školy k výraznému zlepšení odborné připravenosti řešit základní diagnostickou situaci.

82 % dokázalo správně odpovědět. Dříve pouze 5%.

Pro orientační zpětnou vazbu jsme udělali stejné šetření i na kontrolní škole. Výsledky naleznete v tabulce č. 9.

Tabulka. 4
Kontrolní škola     Správné řešení     Chybný postup
2001/02     2 (1 částečně správně, rizikové řešení)     21
2002/03     2     19

Nepřipravenost pedagogů kontrolní školy řešit základní diagnostickou situaci je zřejmá jak v roce 2001/02, tak v roce 2002/03. Během obou mapovaných období dominovalo vzdělávání pedagogů v oblasti prevence nealkoholových drog. To zde má již tradici, založenou na dobré spolupráci se specializovaným zařízením na tuto problematiku.
Závěr

Odpověď na otázku č. 8 považujeme za dílčí, nicméně je to důležitý prediktor připravenosti pedagogů k pomoci ochránit děti před rozvinutou šikanou.

Domníváme se, že praktickou účinnost vzdělání významně signalizuje fakt, že více než 3/4 (82%) pedagogů dokázala správně řešit základní diagnostickou situaci.

Tento výsledek by se měl odrazit přímo v praxi, kdy pedagogové Zdravé školy budou schopni řešit konkrétné případy rozvinuté šikany. Tímto naším předpokladem se budeme zabývat v kvalitativním hodnocení vzdělávání.

(Výsledek kontrolní školy nemá smysl komentovat. Nikdo z pedagogů neabsolvoval vzdělání v oblasti školní šikanování. Nelze se tedy pokusit o žádné srovnání. Nepřipravenost ochránit děti před šikanováním podle našeho názoru přetrvává. Potvrzuje to i výsledek opakovaného šetření výskytu šikanování.)
2.2. Kvalitativní evaluace

Jak se dařilo detekovat a řešit rozvinuté šikany?

Za zásadní kriterium účinnosti našeho modulového kurzu považujeme faktickou pomoc obětem. To znamená, že nás zajímá, jak se dařilo pedagogům detekovat a řešit počáteční a rozvinuté šikany po absolvování speciální přípravy.

Zde krátce zhodnotíme odbornost učitelů pouze při zvládání rozvinuté šikany (3.,4. a 5. stádium).

V době zavádění programu a během 4 měsíců po jeho zavedení byly léčeny tři rozvinuté šikany. Dvě v době realizace startovacího intenzivního programu specifické primární prevence a třetí v etapě upevňování změn v souvislosti se speciálním školním programem.

Všechny tři šikany měly významná specifika, patřily mezi neobvyklé formy. Jejich řešení bylo náročné, zahrnovalo spirálové alternativní etapy intervence. Prakticky to předpokládalo vysokou úroveň týmové spolupráce uvnitř školy a současně zapojení servisních zařízení a represivních orgánů. Příznivý efekt léčby nemocných skupin byl jednoznačný. Všechny oběti přestaly být terčem fyzického násilí. Psychické formy agrese vymizely nebo se podstatně zmírnily. Celkově došlo ke zpozitivnění vztahů mezi dětmi.

Účinnost nápravy u prvních dvou nemocných skupin byla potvrzena kromě jiného výzkumem výskytu šikanování 4 měsíce po zavedení programu. Situace zde byla lepší než před vypuknutím rozvinutého stádia šikanování. Třetí již vyléčená rozvinutá šikana zanechala ještě stopy ve zpětném šetření.

Nakonec bychom měli zdůraznit, že úspěchem byla již detekce šikanování. Domníváme se, že varovné signály by byly dříve zcela přehlédnuty, případně by na ně bylo reagováno neodborným a nesystémovým způsobem, což by pravděpodobně situaci obětí ještě zhoršilo.

Z celkového pohledu došlo k velkému odbornému skoku. Pedagogové ve spolupráci s odborníky ze servisních zařízení dokáží efektivně řešit rozvinuté šikany.

Pro ilustraci následně popíšeme, jak si pedagogové poradili s jednou ze tří zmíněných šikan.
Víceúrovňová šikana ve třídě na druhém stupni

Na podkladě nepřímých varovných signálů byla výchovnou poradkyní odhalena komplikovaná tříúrovňová šikana.

Na první úrovni šikanování se chovalo vytrvale nepřátelsky pět romských dětí vůči některým českým spolužákům.

Na druhé úrovni šikany jeden romský chlapec z uvedení třídy opakovaně zbil a vydíral spolužáka z vedlejší třídy. Pod pohrůžkami na něm vyžadoval mobil a hodinky.

Na třetí úrovni probíhala šikana mezi žáky české národnosti. Tzv. elitní skupina měla právo vzít si věci spolužáka a občas si do něj bouchnout. Jeden chlapec byl na tom evidentně nejhůř, byl několikrát surově zbit.

Kdo se na řešení šikany kromě výchovné poradkyně podílel?
Na prohloubení diagnostiky a intervenci se podílelo v rámci projektu Bezpečná třída několik subjektů: třídní učitelky, někteří další vyučující, sociální pracovníci (práce s rodiči útočníků), policie (vyšetřování tr. č. vydírání), pracovníci SVP pracují systematicky s celou třídou.

Ukázky ze dvou posledních zpráv SVP
Pracovníci uvedeného servisního zařízení pracovali opakovaně s celou třídou. Jejich zpráva byla východiskem pro práci třídního učitele.

 1. Ke zlepšení klimatu přispěl odchod žáka Nováka (po spolupráci školy s kurátorem a policií ČR).

Klima třídy bylo zpočátku ovlivněno obavami a strachem. Postupně však žáci začali být spontánnější, což mimo jiné dokumentovalo i to, že žáci romského etnika se přestali separovat a včlenili se do kruhu. Otevřenější komunikaci zprostředkovaly dívky (téma posmívání se spolužákům, kteří něco neví a téma vykřikování a rušení při hodinách). Teprve v průběhu druhé vyučovací hodiny se začali otevřeněji projevovat kluci. Jako velice přínosná mohla být výpověď Petra. Ten zcela otevřeně rekapituloval své neblahé zážitky z minulých týdnů. Popsal vznik situace, kdy se stal obětí útoků mnoha kluků, dále vypověděl své další utrpení ze sankcí, které dostal za to, že kluky nechtěl udat a také z trestu, který jej čekal doma, když vše vypověděl rodičům.

Evidentně bylo znát, jak po takto uvedených faktech začaly ostatní děti celou věc silně emotivně prožívat. To se projevilo růstem celkové tenze ve skupině. Petr tímto ale zároveň přispěl k tomu, že postupně všichni agresoři přiznali vlastní provinění a v některých případech došlo i na neformální omluvu. Navíc se objevily i známky soucitu s Petrem v roli oběti. Diskuse celkově mohla přispět k uzavření tohoto příběhu (uvědomění a přijetí viny, reflexe Petrova utrpení a dodatečného soucítění s ním).

Přestože uvedený společný zážitek dětí mohl napomoci k ozdravění klimatu třídy, nejsme si jisti, zda třída nemá ještě nějaká jiná tajemství. Zkusíme využít vytvořený pocit vzájemné důvěry k ještě větší otevřenosti ve skupinové práci.

2. Vztahy v této třídě prošly výrazným posunem.

Nejen, že se zde podařilo zvládnout poměrně masivní projevy agrese vůči Petrovi, navíc se objevují známky úspěšné integrace dětí romského etnika. Třída otevřeně popisovala, jak se dětem ve třídě vzájemně daří postupně překonávat bariéry a předsudky mezi etniky. Tím se eliminují takové jevy v klimatu třídy jako jsou strach či tendence vidět v „těch jiných“ nepřítele apod. Jako významný faktor, který dětem v tomto napomáhá, je v praxi naplňovaná potřeba se více vzájemně poznávat. To se však daří díky tomu, že se projevuje dobrá vůle všech dětí ve třídě. Ve spojitosti s tím je také vidět významný pozitivní vklad a působení třídní učitelky. Předpokládáme, že je nyní možné pozitivní trend ve vývoji vztahů ve třídě i nadále rozvíjet.
Závěr a doporučení

V rámci dvouletého projektu MŠMT ČR se podařilo vytvořit a uvést do života původní český speciální program proti šikanování ve Zdravé škole. Výsledky efektu programu přinesly průlom v dosavadních neúspěšných snahách čelit tomuto závažnému destruktivnímu fenoménu. Čtyři měsíce po zavedení programu klesl výskyt šikanování na druhém stupni průměrně o 42,5 procent. Ve třídách, kde pracovali členové užšího realizačního týmu, se snížil výskyt přímého i nepřímého šikanování o padesát až pětasedmdesát procent. Dosažené výsledky jsou velmi povzbudivé, mají světové parametry.

Jde totiž o to, že tento projekt je u nás první svého druhu a je ojedinělý i ve světě. Nejuznávanější světová autorita v oblasti školního šikanování profesor Olweus dosáhl prostřednictvím svého intervenčního programu - snížení výskytu šikanování během dvou let o 50%. Lze dodat, že efekt jeho léčby nebyl dosud překonán. Kromě tohoto průkopnického programu existuje minimum projektů, které by byly vědecky ověřovány a navíc porovnávány s kontrolní školou.

Sám Olweus k tomu říká na konci své knihy Šikanování ve škole: „Současná anglická literatura oplývá návrhy opatření na řešení problému šikanování. Téměř žádné z nich však nebylo vědecky ověřeno. Tak je těžké posoudit, za mají vůbec nějakou účinnost.“ (Olweus, 1993, s.128) Myslíme, že i nejnovější velký výzkum, který mapoval problematiku šikanování v anglických školách po desetileté osvětě a práci, nevyvrací Olweusovu připomínku. Ani v nejmenším se tato významná studie nepokouší posuzovat efektivitu konkrétních systémů a metod (Smith-Shu, 2000).*

Z uvedených výsledků vyplývá následující závěr: Kdyby všechny základní a střední školy v ČR použily náš speciální program podobným způsobem jako byl použit na experimentální Zdravé škole, počet šikanovaných žáků by se v poměrně krátké době snížil o 255 tisíc obětí. **

Navíc se domníváme, že náš program by po roce a po dvou letech svého fungování přinesl ještě výraznější efekt. Jeho potenciál je větší, než jsme mohli během 4 měsíců demonstrovat.

Statisticky byl speciální program na zdravé škole ověřen. Na počátku nebyl mezi experimentální a kontrolními třídami žádný rozdíl. Po absolvování čtyřměsíčního programu se experimentální škola signifikantně liší ve snížení obětí ve třídách sama od sebe (0,1% hl.) a významně se liší i od kontrolní školy na začátku i na konci (0,1% hl.).

Testy ukázaly v experimenální škole statisticky významný posun, a to jak v šikaně ve třídě (t(14)= 2.97, p<.01), tak i v šikaně na škole (t(14)=3.50, p<.00). Podobně signifikantní byly i rozdíly mezi zdravou a kontrolní školou po skončení ozdravného programu (Třída t(14)=2.94, p<.01; Škola t(14)=3.54, p<.00). U rozptylu nedošlo k posunu.
Shrnutí do diagramu

Předchozí můžeme shrnout do následujícího diagramu:

Z uvedených informací vyvozujeme, že významné snížení výskytu šikanování na Zdravé škole můžeme připsat na vrub speciálního programu proti šikanování.

Nakonec lze konstatovat, že plánované efekty projektu byly naplněny:

    Prokázalo se, že je možné významně snížit počet obětí na EŠ dostupnými a přijatelnými prostředky.
    Podařilo se ověřit alternativní modelový program pro řešení školního šikanování.
    Významně se zvýšila praktická připravenosti pedagogů EŠ řešit šikanování.

Doporučení

I. Vlastní experimentální práce není u konce. Zdravá škola by měla pokračovat v rozvíjení a upevňování speciálního programu. Smysluplné se jeví kontrolní měření efektivity po roce nebo po dvou letech. Po dlouhodobějším působení programu předpokládáme výraznější efekt a současně prohloubení metodických zkušeností.

Toto naše doporučení se již naplňuje v praxi. Škola sama ve školním roce 2003/04 rozvíjí celoškolní pojetí ochrany dětí před šikanování a rozpracovává jednotlivé součásti programu. Michal Kolář zůstává v kontaktu s ředitelkou a vedením školy. Dále poskytuje systematický výcvik a supervizní služby servisním zařízením, které realizují projekt Bezpečná třída.

Objevuje se nová úloha školy jako výukového pracoviště pro ostatní Zdravé školy v oblasti speciální prevence školního šikanování.

II. Zůstává otázka, jak je možné ověřený účinný speciální program co nejlépe využít pro ochranu dětí před šikanováním v českých školách.

Důležité je najít a rozpracovat vhodné způsoby, jak přenést a předat podstatu zkušeností z projektu do ostatních škol.

V počátku přichází v úvahu zejména možnost zavádění speciálního programu do škol s příznivějším sociálním klimatem, kde existuje kromě jiného nutná úroveň týmové spolupráce. Na mysli máme zejména dva typy škol: Zdravé školy a pilotní školy zavádějící rámcový vzdělávací program.

Naše prvotní vize pracuje s možností postupného zavádění nabídnutého programu do Zdravých škol, které by projevily zájem o spolupráci.

Experimentální škola by zde měla mít důležitou úlohu, fungovala by jako výukové pracoviště v oblasti speciální školního programu proti šikanování.

Předávání zkušeností by mohlo probíhat na třech úrovních spolupráce:

a) Intenzivní strategie spolupráce

Sem patří zavádění speciálního programu proti šikanování na úrovni jednotlivé Zdravé školy. Takovéto projekty by byly již časově i ekonomicky podstatně méně náročné než ten původní průkopnický. Předpokládáme, že vzdělávání a zavádění speciálního programu pod supervizí by trvalo od 3 do 6 měsíců.

b) Extenzivní strategie spolupráce

Tato úroveň se zaměřuje na poskytování různých typů vzdělávání pro pedagogy a další odborníky z různých škol a servisních zařízení. Za smysluplné a přínosné považujeme následující vzdělávací aktivity:

    Úvodní výcvikový kurz do problematiky speciální prevence školního šikanování pro ředitele pilotních škol, kde se zaváděly RVP.
    Realizaci ověřeného modulu vzdělávání v oblasti speciální prevence pro zájemce z řad ředitelů, výchovných poradců, školních preventistů, třídních učitelů, pedagogů a dalších odborníků.
    Implementování prvku spolupráce školy se servisními zařízeními do práce krajských preventistů.

c) Kombinace obou strategií

Ve třetí variantě lze kombinovat extenzivní strategii se strategií intenzivní.

Například absolventi modulového vzdělávání mohou zavádět speciální program na vlastní škole. Jestliže bude mít vedení zájem, je možné v určité vývojové etapě poskytnout externí supervizi.
Další podpůrné návrhy k využití projektu

    Průběžné informace pedagogické a odborné veřejnosti o projektu a jeho výsledcích prostřednictvím medií.
    Zpracování pracovní verze Školního programu do podoby knižního manuálu pro pedagogy a další odborníky. (Dodatek k manuálu ŠVP)
    Nabídnutí ověřeného speciálního programu na experimentální Zdravé základní škole pro možnou inspiraci ostatním základním školám, středním školám a v oblasti speciálního vzdělávání a institucionální výchovy.
    Možné je rovněž využít zkušenosti ze speciálního programu jako nosné metodické východisko pro vytváření MPP.

LITERATURA

BULLYING EDUCATION PROGRAM. [cit. 15.8. 2003] Dostupný z WWW<http://mainelaw.mane.edu/mlce/bully_outline.htm

BULLYING IN SCHOLLS. Eruropen teachers´seminar, Bled, Slovenia, 16-19 April 1998.

BULLYING, DON´T SUFFER IN SILENCE. HMSO, London 1994.

BULLYING AND VICTIMIZATION: The problems and solutions for school-aged children. National Crime Prevention Concil, Canada, June 1997.

BYRNE,B.: Coping with bullying in schools. Cassel, London 1995.

BYRNE,B. Bullying - A community approach. Dublin: The Columba Press 1994.

CRAWFORD,N. New ways to stop bullying. Monitor on psychology. Volume 33, No. 9 October 2002. [cit. 26.4. 2003] Dostupný z WWW<http://www.apa.org/monitor/oct02/bulllying.html

FOJTÍKOVÁ,Z. Cesta k nápravě I. Cyklus s dr. Kolářem o šikaně. Rodina a škola č. 6-7, 2000.

FOSTER,P.-THOMPSON,D. Bullying: Topward a non-violent sanctions policy. In P.K. Smith and D.

FITZGERALD,D. Bullying in our schools. A guide for schools. Blackall Publishing 1999.

FRIED,S.-FRIED,P. Bullies and Victims. M.Evans and Company, Inc, New York 1996.

HAVLÍNOVA,M.KOLÁŘ,M. Is the social climate more secure in the Health Promoting Schools? Paper session.

European Conference on Health and Education in Partnership, sept 25-27, 2002, Egmond aan Zee, NL. In: Conference Book, page 140.

HAVLÍNOVÁ,M. KOLÁŘ,M. Sociální klima v prostředí základních škol ČR. Praha: MŠMT ČR, 2001. (Úplná studie k nahlédnutí na odboru mládeže MŠMT)

HAVLÍNOVÁ,M. KOLÁŘ,M. Sociální klima v prostředí základních škol ČR. Učitelské listy č.8, 2001-02.

HAVLÍNOVÁ,M./Ed./-Kopřiva,P.-Mayer,I.-Vildová,Z. a kol.: Program podpory zdraví ve škole. Portál, Praha 1998.

JEŽKOVÁ,R.-MACHÁTOVÁ,M. Nabídka pásma k mapování vztahů se zaměřením na šikanu. /informační leták/ Občanské sdružení Křižovatka, Brno 1999.

JEŽKOVÁ,R.-MACHÁTOVÁ,M. Možnosti prevence s řešením šikany a ovlivnění třídního klimatu na základních školách. Akreditovaný program MŠDMT č. 24595/99-20-105. /informační leták/ Občanské sdružení Křižovatka, Brno 1999.

KAŠE,J. Preventivní program SVP Plzeň. Nebojte se šikany. Středisko výchovné péče při DDÚ pro děti a mládež, Plzeň 1997.

KOLÁŘ,M. Bolest šikanování. Portál, Praha 2001.

KOLÁŘ,M. Skrytý svět šikanování.Portál, Praha 1997, 2000.

KOLÁŘ,M. Kritická analýza Olweusovy metodiky pro řešení rozvinuté šikany. (nezveřejněno)

KOLÁŘ,M. Geniální omyly profesora Olweuse. Učitelské listy č.4, 2003-04.

KOLÁŘ,M. Proč je Říčanův postup vyšetřování šikany chybný? (dosud nezveřejněno)

KOLÁŘ,M. Výzkumy šikanování ve školách ČR. (nezveřejněno)

KOLÁŘ,M. Perzekuce vůči obětem šikanování. Pedagogická orientace č.1, 2003.

KOLÁŘ,M. Potlačené pocity viny hraji šikaně do karet. Psychologie dnes, roč. 9, č.2, 2003.

KOLÁŘ,M. Můžu si taky kopnout? Školní lynčování vyvolává doposud jenom bezmoc. Most pro lidská práva, roč. 2, září 1999, s. 6-11.

KOLÁŘ,M. Prevence šikanování na školách. Výchovný poradce č.12,1997.

KOLÁŘ,M. Omyly kolem šikanování. Moderní vyučování, roč. 2, č.9,1997.

KOLÁŘ,M. Vnitřní stádia šikanování. Znalost přeměny zdravé skupiny v nemocnou jako metodický předpoklad prevence. Mládež a společnost, 1996, č. 2, s. 3-15.

KOLÁŘ,M. Opomíjené aspekty problému násilí na SOU. Informace o pražském poradenství č. 29,1987.

KOLÁŘ,M. Právní osvěta jako dílčí součást prevence násilí na SOU. Informace o pražském poradenství č.31, 1987.

KOLÁŘ,M. Zkušenosti se zaváděním komunitního systému v ústavní výchově dětí. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, roč. 23, 1988, č. 2, s. 145-157.

KOLÁŘ,M. Projekt sedmivrstevné prevence školního šikanování. In. Sborník z konference Klima současné české školy. Olomouc: PedF UP, 2003.

KOLÁŘ,M. Poplachový plán při výbuchu brutální šikany. In. Bezpečnostní teorie a praxe. Sborník Policejní akademie ČR č.1, 2000, s. 121-132.

KOLÁŘ,M. Soudce Lynch na českých školách? Vyšetřování a léčba specifických typů šikan. In. Sborník k tématu Prevence šikanování ve školách. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 1998.

KOLÁŘ,M. Tři praktické pohledy na šikanování. Východisko pro účinnou první pomoc. In. Sborník k tématu Prevence šikanování ve školách. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 1998.

KOLÁŘ,M. Skutečná a „hrová“ podoba rasismu u šikanování. In. Sborník ze semináře Rasismus jako sociálně patologický jev. Praha: Magistrát hl. m. Prahy, 1996.

KOLÁŘ,M. Využití skupinové a rodinné terapie u dětí s dobrovolným diagnostickým pobytem v DDÚ. In. Bulletin NS DD v ČSSR, č.43, Liberec 1982.

KOLÁŘ,M. Fenomén šikanování u dětí a mládeže. Metodický materiál PPPM UZ s.p. IPS, č.8, 1990.

KOLÁŘ,M. Zkušenosti se zaváděním komunitního modelu práce v problémové třídě učebního oboru - stavební výroba. Metodický materiál PPPM UZ s.p.IPS, č.6, 1989.

KOLÁŘ,M. Komunitní péče PPP hl. m. Prahy pro děti s projevy maladaptace. Některé metodické zkušenosti. Informace o pražském poradenství č.32, 1987.

MAREŠ,J. Sociální klima školní třídy. Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, Praha 1998.

MARTINCOVÁ,N. Použití skrytého vrstevnického programu v prostředí třídy, kde dochází k negativním sociálním jevům. Sborník k tématu „Prevence šikanování ve školách.“ Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, Praha 1998.

MASHEDER,M. Freedom from bullying. Green Print: Suffole 1998.

MELLOR,A. Which way now? A progress report action against bullying in Scottish schools. Edinburg: SCRE 1995.

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školskýchbzařízení, č.j. 28 275/2000-22

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže, č.j. 14514/2000-51

OLWEUS,D. Bullying at school. What we know and what we can do. Oxford: Blackwell, 1993.

OLWEUS,D. Aggression in the schools. Bullies and whipping boys. Washington,D.C.: Hemisphere Press (Wiley), 1978.

PARRY,J.-CARRINGTON,G. Čelíme šikanování. Metodický materiál. IPPP ČR, 1995 /překlad z angličtiny/.

PECK,M.S.: V jiném rytmu.Vytváření komunit. Votobia. Olomouc 1995.

PITTS,J-SMITH,P. Preventing School Bullying. Home Office, London 1995.

REMEŠ,. Hagioterapie-nový směr psychoterapie. Propsy 4, 1998, s. 16-17.

RIEGER,Z. Loď skupiny. Konfrontace, Praha 1998.

ROGERS,C,R.: Způsob bytí. Portál, Praha 1998.

SHARP,S.-SMIH,P.K./Eds./: Tackling bullying in your school. A practical hand book for teachers. London: Routlege 1995.

SMITH,R.K.-SHARP,S. School bullying. Insight and perspectives. London: Routlege 1995.

SMIH,P.K.-THOMPSON,D.A./Eds./: Practical approaches to bullying. London: David Fulton 1991.

ŠIMANOVSKÝ,Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál 2002.

TATTUM,D.P. at al.: Understanding and managging bullying. Heinemann, Oxford 1993.

TATTUM,D.P.-HERBERT,G. Bullying: A positive response. Cihe, Cardiff 1990.

TRAIN,A. The bullying problem. Souvenir Press, London 1995.

VANIER,J.: Rodí se nová naděje. Čím je a má být komunita. Zvon, Praha 1997.

VÝROST,S.-SLAMĚNÍK,I.: Aplikovaná sociální psychologie I. Portál, Praha 1998.

YALOM,I.: Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Konfrontace, Praha 1999.

ZAPLETALOVÁ,J. Monitorovací systém. Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, Praha 2001.

ZILCHEROVÁ,I.-KRÁLÍČKOVÁ,K. Anotace dramatizace pohádky O ježkovi a žabce. PPP, Most 2003.

* Uvedené šetření s názvem „Mládež a zdraví“ bylo součástí mezinárodního výzkumu, který sledoval souvislosti rizikových faktorů z oblasti chování a prevalence chorob v populaci. Zabýval se několika tématicky odlišnými doménami. Jedna z domén byla zaměřena na školu, školní zátěž. Její součástí byl i průzkum šikanování. Studie se stala mezinárodně známou jako Health Behaviour in School-Aged Children: A WHO Cross-National Study (HBSC).

**Dřívější odhady se pohybovaly přibližně kolem 20%. Předběžná data byla získána během posledních šesti let prostřednictvím reprezentativních lokálních šetření v různých koutech republiky a typech škol. (Podrobněji viz Havlínová-Kolář, 2001, s. 14-18)

Důvody uvedených rozdílů spatřujeme především v odlišné metodologii a některých chybách předešlých studií. (Podrobněji viz v kapitole Metody ve IV. části Efekt projektu) Nicméně předpokládáme možnost i skutečného nárůstu šikanování ve školách. To však nelze doložit pro absenci longitudinálních výzkumů.

* Dan Olweus byl v roce 1983-85 pověřen norským ministerstvem školství k vedení celonárodní kampaně proti šikanování. Nadstandardní součástí této frontální strategie byl intervenční program „What We Can Do About Bullying“ na 42 základních a středních školách v Bergenu. Výsledkem programu bylo snížení výskytu šikanování během dvou let o 50% . Předmětem studie bylo asi 2500 chlapců a dívek ve věku od 10 do 15 let. Hlavní části programu byly: publikace pro učitele (obsahově podobná prvním dvěma částem Olweusovy knihy Šikanování ve škole), skládací brožura pro rodiče, videokazeta a dotazník Útočník/oběť (Olweus, 1993).

** Významný projekt inspirovaný Olweusovým programem se uskutečnil v roce 1991-93 na 26 základních a vyšších školách v Sheffieldu ve Velké Británii. Bylo v něm rovněž dosaženo vynikajících výsledků. Během prvního roku se snížilo šikanování o 48% (Smith - Sharp, 1994).

* Ve světě se celoškolní politika většinou chápe jako soubor postupů, pravidel a strategií komunikace a činností souvisejících s řešením konkrétního problému ve škole. Nicméně obsah této politiky se může velmi lišit.

* Anglické verze jsou pro stupně 1-4 a stupně 5-9 a pro vyšší ročníky.

* Faktem však je, že Shefieldský projekt ve Velké Británii, který věrně vycházel z Olweuse a proběhl v letech 1993-95 byl ověřován a jeho výsledky byly vynikající.

** Vycházíme z výsledku celonárodního výzkumu na ZŠ v ČR (Havlínová-Kolář, 2001), který zjistil, že je přibližně šikanováno 41% dětí.

Jestliže připustíme podobnou situaci i na středních školách (dílčí šetření v poslední době tomu nasvědčují) potom nám po převedení tohoto procenta na 1,5 milionovou armádu žáků a studentů na ZŠ a SŠ vyjde, že je týráno 600 tisíc lidských bytostí. To je ohromné a neuvěřitelné číslo, které nasvědčuje, že šikana je nejčastější příčinou traumatizace dětí a mládeže od 6 do 18 let. Obecně lze říci, že vztahy mezi žáky na školách mají spíše destruktivní a „válečný“ charakter. Ve světle tohoto poznatku nabývá úsilí vybudovat Zdravou školu, jejíž pevnou součástí je speciální program proti šikanování mimořádné aktuálnosti! Mělo by být podpořeno všemi zodpovědnými složkami společnosti.

• Anamnéza
• Plná moc
• Žádost o poskytnutí pedagogicko-psychlogických služeb517.02 KB
• Učení nemusí být mučení - PREZENTACE

Garanti škol

GARANTI ŠKOL pro školní rok 2024-2025229.04 KB

---

Pro mateřské školy

(aktualizováno od prosince 2024)

• Děti MŠ s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek762.24 KB
• Děti MŠ s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek146 KB
• Dotazník k vyšetření školní zralosti pro MŠ, případně PT612.71 KB
• Dotazník k vyšetření školní zralosti pro MŠ, případně PT158 KB
• Vyhodnocení podpůrných opatření468.55 KB
• Vyhodnocení podpůrných opatření162.5 KB
• Výchovné problémy MŠ587.3 KB
• Výchovné problémy MŠ147 KB

---

 Pro základní školy

(aktualizováno od prosince 2024)

• Skolni_hodnoceni_I.stupen.pdf829.14 KB
• Skolni_hodnoceni_I.stupen.doc176.5 KB
• Školní hodnocení II. stupeň746.81 KB
• Školní hodnocení II. stupeň746.81 KB159.50 KB
• Vyhodnocení podpůrných opatření468.55 KB
• Vyhodnocení podpůrných opatření162.50 KB
• Výchovné problémy597.14 KB
• Výchovné problémy151.5 KB
• Žáci s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek762.24 KB
• Žáci s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek131 KB
• Školní dotazník pro žáka s PO 1 - žák s PLPP516.14 KB
• Školní dotazník pro žáka s PO 1 - žák s PLPP149 KB

---

Pro střední školy

(aktualizováno od prosince 2024)

• Dotazník k žádosti DUP MZ978.59 KB
• Dotazník k žádosti DUP MZ167.5 KB
• Školní hodnocení III st.754.95 KB
• Školní hodnocení III st.162.5 KB
• Vyhodnocení podpůrných opatření468.55 KB
• Vyhodnocení podpůrných opatření162.5 KB
• Výchovné problémy596.83 KB
• Výchovné problémy152.5 KB
• Žáci s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek762.24 KB
• Žáci s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek146 KB

---

Učení nemusí být mučení - PREZENTACE

Krátkodobé rodinné terapie

Logopedická péče

Logopedické vyšetření

Reedukace SPU

Rozvíjející programy 2

Šetření nadaného dítěte

Šetření - přímé vřazení do speciální školy

Šetření profesní orientace

Šetření screening

Vyšetření SPU

Vyšetření výchovné obtíže

Vyšetření výukové obtíže